Everesta, s.r.o.

Z blogu cestovatele aneb 30 hodin v Paříži

Pohled na Sacre Coeur.

Letím poprvé do Paříže. Na pozvání Evropské komise. Diskutovat o využití jazyků v obchodě na výstavě jazyků Expolangues. Prostě jedu říct, že se vyplatí, když zná člověk víc než jen anglicky.

Odlet z Prahy 14.1. v 7.15. Na palubě nejde teplá voda, nejsou horké nápoje. Hm.
Přílet do Paříže v 9.10. Nefungují kryté motorizované schody, které stojí 10m od letadla. Dva Francouzi se nejprve radí a pak dva další v 9.20 přitlačí k východu z letadla plechové nekryté záložní schody. Hm hm.

V 10.10 odjezd z letiště Charles-de-Gaulle vlakem linky B do města. Vlaku se ještě ve stanici porouchá hydraulika. Vlak stojí. Dveře nejdou otevřít. Hm hm hm. Z reproduktoru hlásí, ať si přestoupíme do vlaku na protějším nástupišti. Dveře nejdou otevřít. Řidič asi 10 minut marně mačká páčku a pak zřízenec otevírá dveře ručně.

Cesta vlakem z letiště do centra už je v pohodě. Aspoň dvě stanice Pak do vlaku přistupuje snědý chlapec s harmonikou. Hádejte, co začne dělat? No jasně, chvilku hraje ohnivou balkánskou melodii a pak obchází s prosbou o peníze. Mince cinkly v celém vagonu jen jednou. Tak se někdo smiloval. V Praze v metru jezdili taky. Ale už to je kolik - aspoň 8 nebo 10 let? Pak nějak zmizeli. No tak do Paříže. Zřejmě za lepším.

Přestupuji na metro. Proti Praze úzká nástupiště, bíle kachličkované zdi, je vidět rozdíl desítek let, tady metro holt jezdí delší dobu. Fotím si vlak i nástupiště a hned mě nějaká slečna slušně říká, že to není dobrý nápad. Že to místním lidem není příjemné. Že jsou všichni nějak ostražití a přecitlivělí na to, aby na ně někdo blejskal. Ona prý pochází z jihu, je napůl Chorvatka a všude jinde jsou lidé vřelejší než v Paříži. Že je to taková džungle. Tak díky za varování.

foto 4
Nejsympatičtější suvenýr. Trenýrky s plánem pařížského metra. Linky vedou i vzadu.

Můj hotel i výstaviště stojí přímo u stanice metra Porte de Versailles, asi 200metrů z pokoje do výstavního pavilonu. Pohoda. Vybaluju se na pokoji, projíždím televizní kanály. Prostě aklimatizace.

A hle - diskuzní program a v hlavní roli náš člověk v Bruselu ! Europoslanec Ransdorf. A diskutuje v živé debatě francouzsky s redaktorkou a nějakým expertem, co oba děsně melou. Jako komunistu ho vůbec nemusím, ale v debatě se drží, nemá žádná sluchátka s překladem - jede naostro, zjevně rozumí, co říkají a mluví spatra francouzsky. Má úcta.

Moji roli v diskuzi u kulatého stolu si hezky užívám. S hlavní koordinátorkou této akce Kristinou jsem se dohodl, že budu úvodní slovo mít v němčině, všichni ostatní debatéři mluví buď francouzsky nebo anglicky, tak ať to máme trošku jazykově pestřejší.

V sále, kde se nakonec sejde asi 100 lidí je zajištěno simultánní tlumočení v angličtině, francouzštině a němčině (v rohu sálu stojí taková ta překladatelská kadibudka, v ní horko od lampiček a 3 tlumočníci). K dispozici jsou bezdrátová sluchátka. Jakmile začnu šprechtit, začne sháňka po sluchátkách, drtivá většina publika jsou francouzsky či anglicky hovořící a do této chvíle všemu rozuměli. Tak mluvím pomalu, aby si to aspoň někdo stihl pověsit na uši a naladit číslo 3 (EN) či 4 (FR) na překladu.

Nevím, kdo opravdu rozuměl. Ale když jsem zakončil svůj příspěvek příslovím "kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem" , bylo chvilku ticho a pak zatleskali. Nejprve jsem myslel, že to ticho je znak, že jsem mluvil blbě, ale později mi došlo, že jim to přece musela ta paní z boudičky nejprve přeložit a teprve pak mohli reagovat :-)

Pak si jdu trochu obejít jednotlivé stánky. Dneska je den jen pro odborníky, veřejnost bude až zítra, tak je všude volno a materiálů je na stolech ještě dost. Nenacházím nic super překvapivého. Jen dva poznatky. Na stánku Evropské komise je možné vyzkoušet si simultánní tlumočení. Posadíte se do překladatelské kukaně, na zdi v televizi vám pustí nějakého europoslance v některé z tří řečí a vy zkoušíte,jak ho přetlumočíte. Poznatek číslo dvě je praktická rada pro vystavovatele. "In" jsou plátěné tašky s dlouhýma ušima na pověšení přes rameno. Žádné reklamní igelitky!

Největší stánek má Čína. Na ruském národním stánku pouštějí v televizi pohádku. O stovku, že neuhádnete jakou ? Ano, Mrazíka.

Jinak stánky přetékají nabídkami na studium jazyků všeho druhu. Pokaždé, když jsem narazil na češtinu jsem si udělal čárku. Kolik myslíte, že jsem jich v sešitu měl? Ani jednu. Vlastně jednu ano, nějaké nakladatelství mělo v regále knihu Česky snadno. A pak ještě na stánku Baskicka měli reklamní brožuru o baskičtině i v české mutaci. Baskicky snadno a rychle. Ti Baskové!

Večer na pokoji koukám na zprávy. V Marseille stávkovali řidiči autobusů a metra a zkolabovala MHD. Běda, jestli budou mít Francouzi něco proti Entropii. Další zpráva. V Paříži den předtím zavřela státní železniční společnost SNCF jedno z nádraží v Paříži - St.Lazare (důvod jsem přesně nepochopil). Ale lidi to tak naštvalo, že ráno šli na vlak a bylo zavřeno, že se vyjádřil i prezident Sarkozy. Řekl, jen tak nevinně, že myslí, že by se měl šéf drah omluvit a kompenzovat to nějak lidem s předplacenými jízdenkami. A večer se šéf SNCF omluvil na všech kanálech a dal lidem nějakou slevu na únorové kupony. Ať žije král ! Nikolas to má doma v rukách stejně pevně jako Vladimir. To jen Mirek musí pořád látat nějaké koalice.

Ve čtvrtek 15.1. se jedu podívat na Tour Eiffel, to je přece v Paříži muss. Fajn, skoro žádný lidi, ale procházet kontrolou v rámech jako na letišti, na to nejsem zvyklý. To zatím v Praze není ani na Petřínské rozhledně ani ve Svatovítské katedrále. Kam to svět kráčí? Když se ptám paní od securité, zda je to rutina nebo je nějaký zvýšený stupeň ohrožení, říká jen naučenou větu - je to pro vaše bezpečí, pane.

V metru se vynořila další varianta žebrání - žena s dítětem v náručí.

foto 1
Schodiště vpravo

foto 2
Schodiště vlevo

foto 3
Pod schodištěm

Ještě na skok na Montmartre, podívat se k Sacre Coeur. Obligátní žebračky jsou tentokrát ve formaci "trio". Krásné sluncem zalité poledne u chrámu. Pohoda. Cestou z kopečka dolů procházím trojí "celní kontrolou". Schody vpravo i vlevo mají obsazené prodavači suvenýrů, kteří stojí na schodech jako kordon. Jich je 5, já sám. Rybičky, rybičky, bojíte se rybáře? Prošel jsem bez újmy. nekoupil jsem. Jsem rád. Ujdu 50metrů a je tu třetí linie. Jak oni dokonale dokážou postávat na místě jako že jen tak. No tak snad prodávají jen ty suvenýry... dokonalá mafie.

foto 6
Tolik klasických obchodů s látkami jako na Montmartru jsem dlouho neviděl.

Odlet v 15.45 je v pohodě, fungují motorizované schůdky i kávovar na palubě. Viva ČSA.

Komentáře

Z blogu cestovatele aneb 30 hodin v Paříži

Dusan me vzdycky dobre pobavil*

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
Toto je ochrana před spamem. Doplňte prosím výsledek.
15 + 4 =
Solve this simple math problem and enter the result. E.g. for 1+3, enter 4.
By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.