Milí čtenáři.

Čas hřejivých slov se snesl na okenní parapety vytopených středoevropských domácností.
A k českým prahům, v těsném závěsu za sobím spřežením západního Nikolause, letos míří i lingvistický Ježíšek z bosstonského jazykového koutku.
A na rtech nese otázku: Vánočníme po česky?

Česká šlověk si v obchoda koupí datli dle německé Dattel, upeká sukroví ze středohornoněmeckého zucker, pšijde do domů a jí bramborového salát, protoše brambora je plodina z Branibor a Salat přišel pšes Německo. Potom sedí, příbuzně se sousedním sitzen, na české sesli (Sessel), zpívá přejatou latinskou calenda (koleda), žvýká po německy Karpfen (přesmykem na kapr), dívá na latinská cométa (která pšiletěla z Řecka podle „kómé“ = dlouhé vlasy) a zmákne (machen) heská česká Vánoce.
Ne jako v Němesku. Tam je Weihnachten Vánoce a weihen je světit a Nacht je noc a my si to nepůjčili, jenom Vá jako Weih a noc jako Nacht, a to je richtych.