Přinášíme Vám krátký seriál o dopadech hospodářské krize a o tom, jakými způsoby se s nimi nejlépe vyrovnat. Dnes se budeme věnovat krizi obecněji. Příště přijdou recepty, a rady, jak ji překonat.

Na otázky nám odpovídal Radomil Bábek, ředitel a majitel vzdělávací a poradenské společnosti ECS Edconsia.
Kdo je Radomil Bábek: Má za sebou bohatou profesní kariéru od práce obchodního zástupce, přes manažera obchodní skupiny, obchodního ředitele po ředitele akciové společnosti. Stal se lektorem manažerských dovedností a koučem a dnes za ním chodí pro radu topmanažeři těch největších firem u nás. Vše z toho, co nyní předává dalším lidem, si vyzkoušel sám na sobě.

V čem všem vlastně vaše firma podniká?

Obecně je to poradenství, které se z 95% týká lidských zdrojů, tedy lidí ve firmách. To znamená personálních procesů, odměňování lidí, investic do lidí, hlavně rozvoje lidí, vzdělávání. Zároveň kromě toho, že máme andragogickou, psychologickou a sociologickou erudici, tak také pomáháme firmám získat peníze na rozvoj svých lidí, tedy dotace.

Jak pociťujete důsledky hospodářské krize a na kterou oblast vašeho podnikání dopadla nejhůře?

Důsledky samozřejmě pociťujeme. Řekl bych, že krize dopadla plošně na veškeré naše podnikání s výjimkou jediné oblasti a tou jsou právě dotace. Když přišla krize a problémy, které s sebou přinesla, museli jsme se začít chovat racionálněji a hospodárněji, než jak jsme to dělávali v předchozích letech konjunktury. To však považuji za velký přínos krize. Dnes, kdybych měl naši firmu přirovnat k hospodářství, třeba k zemědělskému statku, řekl bych, že máme perfektně zametený dvůr. Víme, kde máme jaké nářadí a to máme opravené a složené, nemáme nic nadbytečného a nic nám nechybí. Prostě pořádek, přehled, hospodárnost. Za to jsem vlastně strašně vděčný.

Myslíte za tu příležitost si to uspořádat?

Ano. K tomu, takhle to uspořádat, mě jako majitele donutila krize.

Vnímáte tu situaci jako krizi nebo byste to spíše nazval recesí?

To je zvláštní otázka, protože z psychologického hlediska bych opravdu použil spíš slovo krize. Zvláště na konci loňského a začátkem tohoto roku se spousta našich klientů nebo potenciálních klientů chovala tak, že neměli vlastně žádné konkrétní a racionální důvody pro to, aby posunovali zakázky, rušili objednané a podobně. Ale přitom přesně to dělali, protože byli nejistí. Takže z pohledu psychologického bych řekl krize. Ale z pohledu ekonomického bych řekl spíš standardní recese. Vzpomínám si, že když jsem v roce 2003-2005 oslovoval firmy s nabídkou vzdělávacích programů, tak jsem slyšel totéž, co slyším teď, ba možná jsem to slyšel častěji. Slyšel jsem: „Vzdělávání lidí? Jo, pane, na to my nemáme peníze!“ A to teď slýchám mnohem méně, než jsem to slýchával před těmi šesti lety.

To je paradoxní.

Ne, to není paradoxní. Situace před šesti lety byla v podstatě stejná, jako je teď. Jenom si to málokdo pamatuje. Stačí se podívat na prostou statistiku. V roce 2002-2003 byla nezaměstnanost průměrně kolem 9%. Toho teď ještě nedosáhla. A pláčeme, jakou máme krizi. Takže recese, nic jiného než běžný ústup ze slávy.

Vaše firma působí po celé republice. Sledovali jste nějaké regionální rozdíly během krize?

Regionální rozdíly jsou, byly a zase budou.

Samozřejmě. Mám ale na mysli rozdíly v dopadech té krize.

My sídlíme v České Lípě a českolipský okres má momentálně jednu z nejvyšších nezaměstnaností, protože propouštěly některé velké sklářské firmy jako je Crystalex, Egermann apod. A jestliže ve městě, jako je Nový Bor, který má 12.000 obyvatel, je náhle bez zaměstnání jeden a půl tisíce lidí, tak to logicky ekonomikou zacloumá. A právě Českolipsko je krásný příklad toho, jak je nutná diverzifikace průmyslu. Českolipský okres živí v zásadě dvě odvětví. Automobilový průmysl, respektive jeho dodavatelé, a sklářský průmysl. Obě dvě tato odvětví mají velké problémy. Tak jak to může v takovém okrese vypadat? V Praze, ve středních Čechách je problémů minimum, Ostrava, Mostecko, Českolipsko mají problémy značné.

Jak vidíte budoucí vývoj české ekonomiky a jak si představujete vývoj své firmy?

Kdybych dokázal predikovat vývoj české ekonomiky, tak bych nejspíše dostal Nobelovu cenu. Já mohu jen odhadovat v širším spektru. Pravděpodobně se může ekonomika ČR vyvíjet tak, že ještě bude mírně klesat. V některých odvětvích však dojde k ještě výraznějšímu poklesu zakázek a příjmů. S velkou pravděpodobností se ještě zvýší míra nezaměstnanosti. Ale to vše bude kopírovat strukturu hospodářství. Předpovídat to je velmi obtížné. Myslím si však, že se asi jen tak nevrátíme do těch zlatých časů let 2007-8. Do období marnotratného utrácení, dostatku peněz na cokoli a podobně. Myslím, že to se už nikdy nevrátí. Upřímně řečeno mi to tedy nevadí. A co se týká mé firmy, tak tam mám úplně jasno. Kromě toho, co děláme v současnosti (poradenství, vzdělávání, dotační management, apod.), budeme naše podnikatelské portfolio rozšiřovat a budeme nabízet v následujících letech firmám další služby. Prostě co bylo, bylo a my budeme růst. Předpokládám, že nám budou také přibývat lidé ve firmě a s tím musí růst obrat firmy a její ziskovost.

Hezké vyhlídky. Děkuji Vám za odpovědi. Příště nám, doufám, prozradíte nějaký konkrétnější návod, jak se s krizí vyrovnat. Pokud tedy takový návod vůbec existuje.