Kult. Kultura. Kulturista. Slova v zásadě odlišná a přece vycházející ze stejného základu. Latinské cultus znamená uctívání, kultivaci, péči.
A co firemní kultura? Poučka říká, že firemní kultura je souhrn psaných a především nepsaných pravidel a toho, jak jsou dodržována. Tato pravidla mají svůj původ v myšlení lidí, ale současně jejich myšlení a chování také ovlivňují.

Mnoho manažerů si řekne: „Zbytečnost! Na takové věci nemám čas.“ To může být ale osudová chyba.

Nějakou tu kulturu má každá firma. Ať už záměrně vypěstovanou nebo vzniklou přirozeným vývojem. Je obrazem toho, jaká společnost je. Někde jsou pravidla striktně daná, jinde nic takového není potřeba. Jinde by to naopak potřeba bylo. Firemní kultura neovlivňuje pouze prostředí uvnitř firmy, vnímají ji totiž také klienti, partneři a celé vnější okolí. Podle toho také oni jednají s firmou.

Na první pohled se může zdát nepodstatné, jak chodí zaměstnanci do práce oblečeni, zda se na pracovišti zdraví, jestli se v openspacu vůbec vzájemně znají, jak spolu komunikují, atd. Tyto samostatně nedůležité drobnosti ale ovlivňují, jak se zaměstnanci ve své firmě cítí. A když nic jiného, tak tento pocit rozhodně má vliv na jejich pracovní výkon.

Špatná firemní kultura může způsobit mnoho nedobrého. Ztrátou důvěryhodnosti počínaje a pistolí v ruce frustrovaného zaměstnance konče. Proto správný manažer musí poznat, kdy se má začít zabývat otázkou: „Je třeba změnit firemní kulturu? Mám zasáhnout?“ Poznat takový okamžik není jednoduché a dokáže to pouze ten, kdo o firemní kultuře průběžně uvažuje. Rozhodně má tedy smysl se firemní kulturou zabývat.

Úvod tohoto miničlánku mě donutil zavzpomínat na školní lavice a slohová cvičení. Nedalo mi to:
Konečně konec. Karel kouká kolem kanceláře. Klidný koutek. Kvalitní kanclík. Kvapíkem kluše kolem kanceláře kontrolorů. Kalamita. Konstrukční kontrolor Kleofáš. Kluzký kariérista, krkoun, konečníkolezec, konfliktní kuřák, krobián. Krátce - kretén. Kouká, Kája kradmo kryje kabátem květinu.
Kleofáš kvákne kousavě: „Karafiát? Kam kráčíš, Karliku?“
Karel křikne: „Ke krásné kučeravé Kláře.“
Komicky krabacený ksicht: „Kanče! Kopulace? Koitus?“
Krutá křivda: „Kdeže, Kleofáši! Klavírní koncert, kultura.“