České lvy 2008 máme čerstvě za sebou. Cenu za nejlepší výtvarný počin dostal velkofilm Bathory. A žhavý kandidát na vítězství za letošek je právě k vidění v kinech. Od Bathory se liší asi jako Chobotnice z druhého patra od zachráněného Willyho. Na půdě je krásnou loutkovou pohádkou, na niž by děti měly vzít i své rodiče.

Děj filmu je prostinký: hospodařící panenka Pomněnka je unesena (respektive řízeně zabloudí) do říše zla, kde vládne zlatá hlava (busta Jiřího Lábuse). Prostě proto, že si tamnější diktátor zamanul. Pomněnčiny spřátelené roztodivné bytůstky zorganizují záchrannou výpravu a, jak to tak v pohádkách bývá, vše dobře dopadne. Zlatá hlava se rozbije na padrť. To vše se odehrává v půdní říši odložených hraček – hlavními hrdiny jsou tedy stará loutka prince, plyšový medvídek, myška a podivný plastelínový skřítek Šubrt. Přirozeně je do děje zapojen také černý kocour, který na půdě žije.

Autor a režisér Jiří Barta vložil do snímku nepřeberné množství nápadů. Hrdinové létají letadlem vyrobeným z vysavače, šplhají po starých skříních a dopravují se po rozlehlé půdě vlakem, který jezdí po křídou nakreslených kolejích. Kombinace různých animátorských technik působí občas trochu rušivě, zvláště pro diváka zlenošelého z jednolitých amerických animáčů, ale zárověň činí tuto veselou podívanou ještě zajímavější. A není věru problém si zvyknout.

Dobré „dabérské“ výkony předvedli herci – vypíchnul bych především Ivana Trojana, jehož Šubrt je udýchané a úporné stvoření, a naopak stoického medvídka Borise Hybnera.

Na půdě je nashromážděno mnoho detailů, které při prvním zhlédnutí asi nelze stinout vnímat. Ovšem neztratil se mezi nimi roztomilý product placement – Šubrtovou čapkou je víčko z lahve nejmenované minerálky, povalující se tužky jsou shodou okolností otočeny logem výrobce přímo ke kameře.

Film není nabit vtipnými hláškami, ale je po většinu času úsměvný. Nezáří v něm neony, představuje dětem malebný, lehce zašlý svět hraček, se kterými si hráli jejich rodiče a prarodiče.