Ohňostroj, karneval, šílenství, davy, smích, alkohol…obraz karnevalového šílenství je jedním z motivů ustálených v literatuře a uměleckém díle jako symbol změny, světa naruby, převrácení hodnot, zvrácenosti, důležitého obratu nebo klíčového momentu.
Zakázané je dovoleno, povolené odvrženo, potlačované uvolněno, nesmyslné uznáváno, odlišné přijímáno a běžné ponecháno stranou.

Co stojí za lidskou touhou po okamžiku světa hlavou dolů?
Asi povolení svléct každodenní péřovku konvencí, kterou nasazujeme před cestou do kanceláře. Naděje na lepší bude, odstřižení horších bylo, možnost vylézt o šprušličku výš a udělat se lepším živočichem.
A protože tu péřovku nosíme, i když nejsme v kanceláři, potřebujeme, aby nám to někdo dovolil. A od toho je tu právě ta jedna cifra v letopočtu.

V tento velký den je tedy třeba dělat všechno, co se nemá nebo co se nedělá. A být samozřejmě co nejoriginálnější. Jenže jak udržet krok v závodu originality, když už pak každý dělá, co se normálně nedělá?
Tak co třeba dělat to, co se dělá normálně? To je pak vlastně originálnější, než dělat, co se nedělá, když to dělá každý, ne?
Zkusila jsem to. Letos jsem si vzala dva prášky na spaní, špunty do uší a pod peřinu rozklepaného psa a šla spát v deset. Nikdo na fakultě neměl takovou silvestrovskou historku. Takže jsem je trumfla, cha.