Everesta, s.r.o.

Rozpočet na pastelky

Vysoká škola - 3:2

Rozhovor s prof. PhDr. Petrem Bílkem, CSc., bývalým vedoucím katedry Ústavu české literatury a literární vědy na FF UK v Praze

Pane Bílku, tenhle článek se má týkat srovnání komerčního a veřejného vysokého školství v České republice. Vy jako bývalý vedoucí katedry ÚČLLV máte s managementem v téhle oblasti zkušenosti – máte nějaké zkušenosti také v oblasti komerčního vzdělávání?
Jenom dílčí, protože na veřejné VŠ financování běží následujícím způsobem: základem jsou státní peníze, které jdou na hlavu studenta, a k tomu jsou tu druhotné způsoby financování – tzn. například dovzdělávací kurzy pro stávající učitele, stejně tak já jsem byl asi 2 roky předsedou akademické rady zahraničního programu ECES (East and Central European Studies), což je program pro americké studenty, který běží na komerční bázi a v rámci téhle země se pohybuju ve výuce pro zahraniční studenty, a pak neveřejné vysoké školy jsou všechny založené na komerční bázi, takže určitou představu o tom mám a v devadesátých letech jsem čtyři roky učil na Brown University v Americe, což je sice prestižní, ale zároveň výrazně komerční privátní univerzita, takže přičuchnul jsem k tomu.

A jak byste to srovnal, s plusy i mínusy, s naším českým veřejným školstvím?
Ten základní rozdíl je evidentní, na tom stávajícím pojetí veřejného vysokého školství je něco špatně už apriorně tím, že je to zadarmo, takže to začíná haprovat už na úrovni student a učitel.
Na jakékoli veřejné VŠ - a na obou pólech. Učitel si nevyhnutelně říká „Co byste chtěli, sedíte tady zadarmo, a ještě já vám to dotuju ze svých daní“, a tím pádem student nemá nástroj, aby se mohl domáhat kvalitního vzdělání, je tu vždycky to „Co byste za ty prachy chtěli, nic jste do toho nedali, tak co si budete stěžovat?“ Ale funguje to pochopitelně i na toho studenta – a je to markantní rozdíl, americký student, když ví, že za hodinu a půl, kterou odsedí v semináři, mu uteklo padesát dolarů, tak se snaží něco se sebou udělat, poslouchá celou dobu, zkouší mluvit a tak, kdežto náš student, když je tu zadarmo a utíká mu akorát čas, tak si říká „Já to nějak přetrpím, odsedím, hlavně ať po mně nic nechtějí“.
Druhá věc je, že pro veřejné vysoké školství tady vzniká past závislosti – ve chvíli, kdy není školné, a když necháme stranou teď tu problematiku peníze za vědu a tak, tak vlastně jediné peníze tečou na počet studentů, a i tam se to ocitá v patové situaci, že peníze jsou předem dané a stejné, takže my když vezmeme studentů víc, tak na hlavu studenta dostaneme míň, a jsme v začarovaném kruhu, ve kterém se nedá aktivně dělat nic, je to jenom tohle přežívání. Kdežto komerční sféra má tu výhodu, že je to zřetelné: má dáti – dal, a musí to být nějak vyrovnané a funguje to.
Takže v tomhle já jsem výrazně pro to, aby školné bylo zavedené, i z hlediska všech těch keců jako Paroubka a podobně. To, že není školné, přece logicky diskriminuje určitý typ studentů, kteří se prostě nedostanou na školu, nebo je to tady sešrotuje, protože nemají jistou předvybavenost, když jsou ze sociálně slabších rodin - což nevyhnutelně znamená jakousi menší sečtělost a tak. Školné by to naopak narovnalo.
A další věc je, že pořád se tu žvaní o nějakých pár tisících na semestr, když reálné náklady na studium tak jako tak jsou mnohem větší než školné – to co dá mimopražský student za ubytování, jídlo, knížky a podobně. Takže kecy typu že školné bude diskriminovat určité studenty, to je kravina.
Ve chvíli, kdy by to bylo doprovázeno nějakým systémem státních půjček, které by se pak vracely, jako je to skoro všude na západě, a tam kde to není, tak to hapruje, pak by to fungovalo. Jakákoliv služba a aktivita má být aspoň nějak symbolicky zaplacená, věci zadarmo jsou nesmyslné a podezřelé. Jako Rath - když dává zadarmo jízdenky, tak to nedává zadarmo, jde to odjinud.

A o jaké částky se tak jedná, kdyby se zavedlo školné, jak by to vypadalo v reálu?
Tady je veliký rozdíl mezi exaktními, přírodovědnými obory a humanitními obory.
My vlastně potřebujeme místnosti na učení a peníze na platy, tady se neudržují laboratoře, v podstatě jediná investice jsou knihovny, ale zároveň už léta se tady jede s nějakým minimem akvizicí a i v tomhle jde nějakým způsobem přežívat dál, protože dneska je v internetových databázích dostupné skoro všechno, takže už není potřeba časopisy kupovat všechny. Jádro jsou peníze na platy, ale zároveň je to to jediné – já to vidím parciálně jenom tady na fakultě a přesná čísla mám jenom pro náš obor. Ale nám by třeba výrazně pomohlo už školné na úrovni třeba osmi tisíc za semestr, to už by to bylo smysluplné.

To je tedy částka, kolem které by se to mohlo pohybovat na našem oboru?
Ano, pochopitelně za předpokladu, že si to celé nesmí nechat univerzita a požrat zase administrace školného a papírování. Ale kdybychom z těch osmi tisíc dostali třeba polovinu už na obor, tak už to nějakou roli hraje, jak tím, že už by to reálně pomáhalo, tak v symbolické rovině, která je možná ještě podstatnější - to že učitel ví, že oni si to zaplatili, a student ví, že mu to jde z jeho kapsy.
Na obory typu medicíny nebo přírodovědy, tam je tohle jak plivnutí, v té chvíli by to museli řešit politici, z hlediska buď nějakého kompromisu - medicína je drahá, takže tam bude školné kupříkladu padesát tisíc, nebo nějakého zprůměrování, nám by ale vyhovoval i takovýhle poplatek, který lze vydělat za prázdniny - a v západním světě opravdu student dva měsíce netráví cestováním a chlastáním, ale o prázdninách pracuje a snadno na to vydělá.

Další zajímavé postřehy pana profesora a svérázné zhodnocení situace českého vzdělávání si přečtete v pokračování našeho rozhovoru, které vyjde v příštím vydání.

Komentáře

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
Toto je ochrana před spamem. Doplňte prosím výsledek.
7 + 0 =
Solve this simple math problem and enter the result. E.g. for 1+3, enter 4.
By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.