Everesta, s.r.o.

Rozpočet na pastelky II.

rozpočet na pastelky

Pokračování rozhovoru s prof. PhDr. Petrem Bílkem, CSc., bývalým vedoucím katedry Ústavu české literatury a literární vědy na FF UK v Praze.

Jak to tedy funguje na západě – mluvili jsme už o systému půjček, mohl byste to nějak konkretizovat, jaké máte zkušenosti?
Ty jsou zase jen dílčí. Dejme tomu v Americe. Tam se to výrazně liší, v Americe je to ponechané, tak jako všechno, volnému, darwinistickému fungování, čili v zásadě buď platí rodiče, anebo si student snaží vydělávat.
Ale zároveň tím, že těch univerzit je tam pět a půl tisíce, tak má velikánskou škálu voleb a možností, školné je někde padesát tisíc dolarů, a někde dva tisíce, tři tisíce dolarů, a neznamená to apriori, že ty nejlevnější školy jsou nejpříšernější, takže když jdu na školu státní s minimálním školným, tak si na to průběžně vydělám. Studenti tam tráví čas jinak, intenzivně studují přes den a večer fungují jako číšníci, víc pracují, a vědí, že jejich čas není takový ten pomalý příjemný čas, kdy jen tak medituju a nic nedělám, je to součást toho, že v těch osmnácti devatenácti se někde ocitám a je to rychlý životní běh, vzdělání je určitá investice, kterou věnuju sobě na zbytek života a musí to být a nemůže to být zadarmo.

Takže je možné si tam na vzdělání vydělat, když jsem student?
Ano, brigádami a tak – jiné země v západní Evropě to mají jinak, někde funguje ten systém půjček, pokud vím, ve Skandinávii je to dokonce tak, že půjčku splácíte až při dosažení určitého příjmu, takže to není nějaký zoufalý provaz, co vám visí na krku. Pochopitelně je tam jisté riziko, že to někteří nesplatí vůbec, ale tak to je s půjčkami a úvěry a hypotékami a se vším.

Na jaké problémy jste při vedení téhle katedry narážel nejvíc - byly to problémy finančního rázu, s lidskými zdroji, anebo problémy komunikační, sociálního charakteru?
To jde ruku v ruce, zvláště první dva, protože ve chvíli, kdy jsou problémy finanční (a ty na téhle fakultě už několik let jsou vážné a zásadní, i když o tom vedení fakulty nechce mluvit a tak to jako načinčává, že vlastně už bude dobře a tak dále, tohle slyšíme rok po roce), ale jakmile máte finanční problémy, tak lidi začínají být nervózní, hnusný, a tím pádem z toho vylejzají tyhle lidské animozity a je to jako když nacpete na jedno místo moc králíků, a oni se začnou navzájem žrát, a to se pak promítá i do těch komunikačních problémů, je to propojená věc.
Tady na fakultě si v roce 2006, 2008 najednou platy prostě si sedly na zem. Do té doby fungoval minulý mzdový tarif, kdy tu byly platy pořád pod úrovní pražského průměrného platu, o nějaké tři čtyři měsíce v zásadě, ale pořád tu bylo dost na to, abych já formou osobních odměn dal někomu víc a někomu míň, a pořád tam byla možnost rozlišovat.
V roce 2006 univerzita navýšila podlahové mzdové tarify, takové to mzdové minimum, které člověk v kategorii odborný asistent, doktor, docent a profesor musí dostat. A my jsme se ocitli v situaci, kdy mzdové peníze, které máme, šly jenom na dodržení těchhle minimálních platů, čili se úplně vytratila složka odměn, tím pádem všichni dostávali stejně, jenom podle toho, v jaké byli kategorii.
A zároveň se tady dostavuje i další bizarní efekt, že máte jeden předem daný balíček peněz a na jedné straně je tady rétorika, ať všichni dělají docentury a profesury, ať postupují akademicky co nejvýš, kdy já, jako šéf, jsem se snažil a psal lidem doporučení a byl jsem rád, když někdo postoupil, ale zároveň tady byla schizofrenie, že zároveň z hlediska manažera mě to vždycky štvalo, že jakmile dotyčný skočí z docenta do profesora, tak má nárok na pět tisíc víc na platu, a ty nejsou To už systém neřeší, kde já na to beru, a dát mu je musím.
Je to konglomerát problémů, které trvají do současnosti.
Tahle fakulta je zoufale podhodnocená. Lidové noviny před dvěma měsíci zveřejnily srovnávací studii, kde se ukázalo, že v Brně je průměrný plat zaměstnance, pedagoga Filozofické fakulty 41 tisíc, u nás je to asi 21 a půl tisíce, takže naše fakulta je na tom příšerně v rámci univerzity a zároveň univerzita je na tom příšerně v rámci konglomerátu vysokých škol - z 26 vysokých škol je Karlova univerzita asi na 16. místě z hlediska průměrných platů. Jednou méně peněz, v průměru, než na Vysoké škole zemědělské, a že by tam byla kvalita výuky jednou tak větší, tedy o sto procent větší než na Univerzitě Karlově, to se mi nezdá.

Proč to vedení nerado veřejně přiznává?
My jsme to na takové malé úrovni vždycky deklarovali, když byla možnost. Já jsem o tom psal nějaké věci, protože my jsme tady jakoby v pasti a není to naše chyba, upozorňujeme, že něco je špatně, ale zároveň už na té úrovni vedení fakulty a našeho pana děkana nastával protitlak, on mi psal dopisy, že jsem demagogicky zkreslil fakta a tak, protože on už to bere takovým tím ego způsobem, že to už vyznívá jako manažerské selhání, protože i když dobře ví, že když se dívá směrem dovnitř do fakulty, že je to příšerné, tak se navenek musí tvářit „vždyť my to děláme dobře“, protože tím se říká, „vždyť já to dělám dobře“. A totéž jde k rektorovi - oni se ocitají v téhle schizofrenii a volí tenhle obraz navenek, mediální.
Místo toho, aby řekli tak a dost, takhle už to nejde, a odhalili ty vnitřnosti, které tady jsou, tak se to pořád leští tím, že teď jsme získali deset milionů z ministerstva vnitra. Fakulta má rozpočet půl miliardy, takže deset miliónů je na pastelky.

Komentáře

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
Toto je ochrana před spamem. Doplňte prosím výsledek.
2 + 16 =
Solve this simple math problem and enter the result. E.g. for 1+3, enter 4.
By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.