Tereza je čtyřiadvacetiletá tatérka, piercerka, masérka a umělkyně v jedné osobě. Vlastní tattoo a piercing studio Love peace and harmony v Sokolské ulici v České Lípě, kde čtvrtým rokem pracuje a maluje.

Představíš nám, Terez, sebe a svoji práci trochu podrobněji?
Na to, že chci tetovat, jsem přišla ve čtvrtém ročníku uměleckoprůmyslové školy sklářské, kterou jsem v té době studovala. Po ukončení studia jsem si opatřila potřebné věci a začala se učit tetovat. Se začátky mi pomohl Robert Rouče - zkušený tatér z Děčína, díky němu jsem tedy začala, asi rok jsem se učila a potom se mi naskytla příležitost tetovat ve studiu, které mi teď patří. Cesta byla zezačátku strastiplná, protože při prvním kontaktu s tímto řemeslem jsem si myslela, že na to být profesionálka "mít" nikdy nebudu. Takže počátky byly náročné....Nicméně časem se vše zlepšovalo a díky tomu, že jsem měla možnost při práci sledovat i jiné výborné tatéry (Robert Foltýn, Peter Bobek), tak mi šlo tetovat čím dál lépe. Ale je to nekončící proces a já myslím, že se mám stále co učit. Jednu dobu jsem také současně působila v Praze v tetovacím studiu Tribo, kde jsem posbírala cenné zkušenosti. Teď pomalu začínám přemýšlet o zahraničí, i když je to zatím spíše vize, protože neznám nikoho, kdo by mohl po dobu mé nepřítomnosti hospodařit v mém studiu.

Jak moc vnímáš svoji práci jako umění a jak moc jako řemeslo?
Myslím si, že tetování je především řemeslo, ve kterém se hodí, když má člověk výtvarnou průpravu. Rozhodně se ale nepovažuji za „Umělce“ v pravém slova smyslu. Toto označení, myslím si, patří jiným tatérům, jako např. Filip leu.paul booth, Rinzig, Robert Hernandez, Oli Lonien, Horioshi, Monkey King-Jeff......, tady bych mohla jmenovat celou řadu...jejichž práce jsou pro mě fascinující.

Jaké to je, být svým vlastním manažerem a organizovat si veškerý pracovní čas?
No, není to nejjednodušší, ale tahle práce mě baví, takže to beru jako její součást. Bez nakupování utěrek, dezinfekcí, šperků, jehel, barev..., bez starání se o reklamu, bez vytírání a neustálého uklízení, bez placení faktur a neustálé přítomnosti ve studiu to prostě nejde. Takže dělám, co se dá, snažím se všechno zvládat, ale ve studiu trávím opravdu hodně času. Dalo by se říci, že těch deset hodin denně určitě...a určitě mám ještě nějaké rezervy...

Míváš problémy s disciplínou, donucením se k práci?
To většinou nemívám, pouze ohledně papírování. Jinak jsem spíš nervózní, když mám volný čas.

Do jaké míry si můžeš sama určovat, jaké objednávky a kdy přijmout? Odmítáš
někdy nějaké?
Samozřejmě se snažím se s lidmi vždycky dohodnout, ale někdy se stane, že je musím odmítnout, protože už bych dopředu věděla, že to nebude práce, která by mi dělala reklamu... Mám ráda, když jsou lidé otevření a nechají si poradit. Mám ráda, když respektují mě jako tatéra. Pokud se mě snaží zmanipulovat k tomu, abych udělala něco, o čem jsem přesvědčená, že to není pěkné, tak se naše cesty rozejdou. Snažím se mít k lidem, které tetuji, blízko, poznat jejich charakter, strávit s nimi více času, promluvit si s nimi, potom nejlépe vím, jak jejich tělo ozdobit tak, aby byli spokojení jak oni, tak já. Časově se snažím také o nějaký kompromis. Samozřejmě jsem ráda, když má klient přibližnou představu o tom, jaké téma, motiv chce vytetovat, ale důraz kladu na to, aby to bylo řemeslně proveditelné, protože, ač to spoustu lidí překvapí, ne všechno, co se dá nakreslit, se dá stejným způsobem vytetovat.

A teď pár trochu genderově zaměřených otázek. Jak se na Tebe a Tvou práci dívají Tví mužští zákazníci? Mělas někdy při tak kontaktní činnosti, jako je tetování, s nějakými osobní problémy?
No, s muži je to různé, většina těch, kteří přijdou do studia, je otevřená tomu, že v něm mohou najít i ženu, co se týče provedené práce, pokud vím, jsou spokojení, stejně tak jako ženy....v tom není rozdíl ...ale setkala jsem se i s negativními reakcemi a pár mužů už se "na podpatku" otočilo se slovy „od ženský nic nechci" ...to se samozřejmě těžko přijímá, trochu to zabolí, ale každý máme možnost volby a věřím, že pro to mají jistě vážný důvod :-)

A jak jsou schopni ocenit výsledek práce? Chválí Tě?
Snad každý má své příznivce a odpůrce. A stejně tak i já. Osobně jsem se nesetkala s tím, že by mi někdo řekl „to se mi nelíbí“ a většinou slyším spíše chválu. Ale je jasné, že ani já nejsem vždycky stoprocentní, i když se o to v zásadě neustále snažím :-) Reakce mužů a žen se ale výrazně neliší.

Jak získáváš klientelu?
Věřím tomu, že nejlepší reklamu mi dělá provedená práce. Ale nějakou reklamu si zajišťuji, např. plakáty na autobusových zastávkách, letáky v soláriích a poukázky do tombol plesů apod.

Dovedeš a chtěla by sis představit, že bys ve studiu pracovala ještě s někým?
Dokonce si to představuji ráda. Hezká představa je mít partnera, který by také tetoval, ale nevím, do jaké míry je to reálné a jestli by to vůbec fungovalo... každopádně ne všechno v životě je podle našich představ, a tak se snažím brát to tak, jak to je a přichází.

Máš pocit, že se Tě nějak dotýká momentální kritický stav evropské ekonomiky?
Myslím si, že všechno souvisí se vším, takže se setkávám s lidmi, kteří jsou tím postiženi, ale za sebe nemohu zatím říci, že by se mě tyto problémy dotkly. To se podle mne kdyžtak ukáže až v sezoně, ale já doufám, že neukáže. Zatím je vše, jak má být... a ono asi vždycky bude :-) Někdy je potřeba přijímat i velké změny v našich životech a myslím si, že skutečná krize je spíš postoj – neschopnost lidí přijímat svět kolem sebe, se vším, co nabízí i bere. Snažím se být otevřená možnostem...

No a na závěr – co by sis pro svoji práci nechala nadělit Ježíškem, kdyby měl neomezené pravomoci a rozhodl se Ti přistát na parapetu v lednu 2009?
Přála bych si přesně tolik hojnosti, kolik v současné době cítím, a přeju ji každému z vás. Přeju si, aby všechno šlo tak, jak má a jak každý potřebuje...