Hezké Velikonoce, moji milí. Ve svém dnešním ssloupku bych ráda okomentovala dění na současné světové i domácí scéně.

Obames darar nekoslel domojtor.
Ve šrotus nepobde možín aubomilkentrol v průslymu.
Vládník se ministruje na novij navrhux.
Na pondělinoční Velikí se hádají ukřižotav.
Domní zateplova od penízůna japon za směnové emisky.
Krizov se dokumuluje.

Mám tě rád, zákazníku, protože mě potřebuješ. Ty potřebuješ mě, já potřebuju tvoje peníze, a proto potřebuju, abys mě potřeboval.
Kdo chce na trhu přežít, musí být potřebován.
To máme čistě logickou a materiální rovnici.

Milá čtenářko. Co tak dostáváš darem od svých ctitelů? Květiny? Šperky? Nebo snad laskominy?
Já cédéčka. Ano, přesně tak, placky s dírou uprostřed.

Jednou, když jsem takhle zas jednu takovou vytáhla z obálky a točila jí zamyšleně na ukazováku, dospěla jsem k otázce – proč? Proč ne plody přírody či vášeň v podobě ztuženého cukru a tuku, proč propánajána digitální zploštěniny?

AB je kámoš. Možná trochu nápadník.
AB je fajn. Je chytrej a mám ho ráda.
AB kouří. Přesněji, hulí jak komín.
...
AB chce jít na kafe.
Dobře, ráda. Vymíním si čisté ovzduší, a tak si milý závislý odbíhá zanášet plícní sklípky za kavárenské nároží.

„Tak v úterý?“ „No, napíšem si.“
Milý čtenáři. Taky tě komunikační partner nechává tak často v nejistotě o budoucnosti?
„Přijdeš?“ „Nevim, to je daleko.“
Mě jo.
Kdo je tu na vině?
Inu, prokletá moderní doba. Dává možnost výběru, čímž se lidstvo ocitá v průšvihu.