Sledujeme vývoj ve světě po oznámení amerického prezidenta Donalda Trumpa o rozsáhlém zvýšení cel.

Zákon o prodejní době v maloobchodě z roku 2016 zakazuje prodej o vybraných státních svátcích a týká se i Velikonoc. Konkrétně na Velikonoční pondělí musejí velké obchody s prodejní plochou nad 200 metrů čtverečních zůstat zavřené.

Naopak na Velký pátek, Bílou sobotu a Velikonoční neděli žádná zákonná omezení neplatí, a obchody tak mohou fungovat dle běžné otevírací doby. Některé obchody však i na ostatní sváteční dny upravují pracovní dobu, nebo zcela zavřou, i když nemusejí.

Například řetězec supermarketů Penny uzavře své prodejny již na Velikonoční neděli, přestože zákon tento den neřadí mezi svátky s povinnou zavírací dobou. Spolu s Velikonočním pondělím tak zaměstnanci získají dva dny volna. Společnost tento krok provedla jako "poděkování svým zaměstnancům", jak uvedla v tiskové zprávě.

I na Velikonoční pondělí si však lidé mohou nakoupit, byť ne ve všech obchodech. Zákaz prodeje se týká především velkých řetězců, jako jsou Albert, Tesco, Lidl, Billa nebo Kaufland. Otevřeno však mohou mít menší prodejny nebo čerpací stanice, kde si otevírací dobu určují sami provozovatelé.

Na Velikonoční pondělí je také možné nakoupit prostřednictvím online supermarketů. Například Rohlík.cz bude nákupy o Velikonocích rozvážet jako obvykle, tedy od 6:00 do 23:00. "V porovnání s běžným obdobím očekáváme nárůst objednávek přibližně o 45 procent. V rámci příprav jsme posílili kapacity," uvedla mluvčí společnosti Rohlík.cz Denisa Morgensteinová.

Co se týká strategie Donalda Trumpa, má Busta obavy, že žádná neexistuje. Upozorňuje na situaci, kdy bezprostředně po odvolání cel na 90 dní ministr financí a ministr obchodu USA prohlašovali, že jde o promyšlenou strategii, načež prezident Trump konstatoval, že rozhodnutí bylo intuitivní a dané vývojem na trzích.

Že se Trumpovi podaří dosáhnout svého a dostat průmysl zpátky na americkou půdu, je podle novináře nepravděpodobné. Američané nebudou ochotní pracovat za mzdy asijských dělníků a už vůbec nebudou ochotni zaplatit za zboží dvojnásobek stávající ceny, odhaduje. "Pro amerického spotřebitele bude ten výsledek jednoznačně negativní, protože clo není nic jiného, než danění domácího obyvatelstva."

Co se týče Česka, Busta se podle svých slov obává hlavně o výnosy z penzijních fondů. Většina Čechů totiž investuje penzijní úspory velmi konzervativně - s výnosem kolem 1 % - což ani nepokryje inflaci, upozorňuje. "Reálně se tam těm lidem vlastně znehodnocují prostředky."

Jinou cestou, než je investování, může být uložení peněz na spořící účet. "Kdyby si lidé alespoň přesouvali peníze z běžných účtů na spořicí, tak je to skvělý výsledek. V České republice ale bohužel leží obrovské množství peněz na běžných účtech." V krátkodobějším horizontu teoreticky dávají smysl dluhopisy nebo nemovitostní fondy, soudí host Zuzany Tvarůžkové.

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?

00:06-08:48 Čeho by se teď majitelé akcií měli držet? Jak složité je to období i pro ty nejostřílenější obchodníky s akciemi? Co teď s jistotou platí? Jak důležité jsou zprávy, které například o výjimkách podává Donald Trump a jeho lidé? Bude tedy pro všechny důležité to, jakou si Spojené státy vytyčí pozici do budoucna?

08:48-15:30 Může být za strategií Spojených států skutečně nějaký výhled, který zemi přinese ekonomickou prosperitu? Jak Trumpovy manévry zvládá česká burza? Jaké akcie jsou v současné době pro obchodování nejbezpečnější? Odradí stávající situace některé lidi od investování do akcií?

15:30-20:21 Může být jiná cesta ukládání peněz na spořicí účty? Co může způsobit přetahovaná mezi USA a Čínou? Jak vysoký nárůst cen to může vyvolat? Nebo půjdou ceny naopak dolů kvůli přebytkům?

20:21-27:11 Je současná situace srovnatelná s krizemi, které jsme zažili dřív? Proč Federální rezervní systém (FED) nesnižuje sazby, jak doporučuje Trump? Jak velkou odpovědnost teď FED nese?

27:11-30:18 Bylo od začátku jasné, že Trump cla nastřelil úmyslně vysoko a čekal, co to vyvolá? Mohli situace využít lidé, kteří věděli, že Trump zatáhne za brzdu? Jak by bylo v takovém případě možné prokázat úmyslnou manipulaci s trhy?

Podcast MoneyPenny včetně srovnání hypotečních úroků, dlouhodobých investičních produktů, kreditních karet a dalších užitečných nástrojů najdete na platformách Herohero nebo Gazetisto. Zkrácené verze si můžete poslechnout také v mobilních aplikacích Spotify nebo Apple Podcasts.

Informovala o tom agentura Bloomberg s odvoláním na osoby obeznámené se situací.

Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa tlačí na Kyjev, aby přistoupil na dohodu, která Spojeným státům umožní podíl na zisku z investičních projektů na Ukrajině, včetně infrastrukturních a těch spojených s těžbou nerostných surovin. Washington to považuje za kompenzaci za desítky miliard dolarů ve formě zbraní a další pomoci, kterou Ukrajině poskytl od února 2022, kdy Rusko Ukrajinu v plném rozsahu napadlo.

Trump usiluje o uzavření dvoustranné dohody s Kyjevem o těžbě nerostných surovin v rámci svých snah o ukončení ruské války na Ukrajině. Trump v dohodě vidí rovněž způsob, jak získat zpět miliardy dolarů vynaložené na pomoc Kyjevu.

Kyjev se snaží vyjednat lepší podmínky dohody a odmítá uznat předchozí pomoc USA jako dluh. Celkovou výši americké pomoci stanovil na 90 miliard dolarů (dva biliony korun), čemuž se nynější snížený odhad Washingtonu přibližuje.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v úterý uvedl, že jednání s USA o dohodě o nerostných surovinách jsou pozitivní a že se očekávají další schůzky. Dnes ukrajinská ministryně hospodářství Julija Svyrydenková sdělila, že obě strany dosáhly významného pokroku a v nejbližší době podepíší memorandum o porozumění.

V březnu Trumpova administrativa navrhla novou, rozsáhlejší dohodu o nerostných surovinách, která Ukrajině neposkytuje žádné bezpečnostní záruky. Zato požaduje, aby Ukrajina ukládala do společného investičního fondu veškeré příjmy z těžby přírodních zdrojů státními i soukromými podniky na ukrajinském území.

Kyjev je nucen k jednáním s USA přistupovat obezřetně, připomněla agentura Bloomberg. Únorová hádka v Oválné pracovně mezi Zelenským a Trumpem a jeho viceprezidentem J. D. Vancem totiž vedla ke zrušení předchozí dohody, což USA přimělo k dočasnému pozastavení americké pomoci a sdílení zpravodajských informací s Ukrajinou.

"Z dlouhodobého hlediska se nyní ukazuje, že jsme udělali správný krok, když jsme již před několika lety přesunuli část výroby do USA, jako největšího trhu s gramofonovými deskami na světě. Tento krok nejenže nyní minimalizuje dopad cel, ale především jsme přesunuli výrobu blíže konečnému zákazníkovi," uvedl Štěrba.

Na konci loňského roku spustil provoz závod na výrobu hmoty pro výrobu gramofonových desek v americkém Hohenwaldu, který podporuje závody společnosti v Severní Americe. "Pokračujeme i v našich plánech rozvoje polygrafie v USA. V průběhu druhého čtvrtletí zahájíme provoz našeho výrobního závodu GZ PrintPak ve Wisconsinu, který bude vyrábět obaly se zaměřením na papírové tašky pro prémiové značky," uvedl Štěrba.

Situace s cly se podle něj neustále vyvíjí, proto nyní není lehké definovat dopad na podnikání. Pro společnost je prioritou dodržet smluvní závazky a mít férové vztahy se zákazníky, kteří očekávají dodání výrobků v domluveném termínu i ceně. "Se zákazníky mluvíme otevřeně, i oni si velmi dobře uvědomují složitost situace, která se neustále mění," doplnil Štěrba.

Skupina GZ Media zaměstnává téměř 3000 lidí, z toho přes 2000 v Česku. Hlavní výrobní závod má v Loděnici na Berounsku a další provozy v Soběslavi a Hýskově, v Příbrami je dceřiná společnost PBtisk. Dceřiné společnosti jsou i v Kanadě, Francii a ve Spojených státech.

Skupina měla za rok 2023 tržby 8,6 miliardy korun, z toho v tuzemsku 5,2 miliardy korun, celosvětově vyrobila 70 milionů desek. Plán výroby i tržeb na rok 2024 byl obdobný, hospodářské výsledky za loňský rok zveřejní společnost na začátku května.

Kromě spotřeby klesla o necelých pět procent také samotná produkce vína. Vinaři na celém světě tak loni vyrobili 225,8 milionu hektolitrů - tedy zhruba objem více než 9000 velkých venkovních bazénů v pražském Podolí. Hlavní příčinou je špatné počasí. To by do budoucna mohla podle odborníků kompenzovat sadba takzvaných PIWI odrůd, které jsou odolnější vůči chorobám i výkyvům počasí.

Vinařský průmysl loni zasáhla dokonalá bouře. Důvodem je souběh ekonomických a geopolitických faktorů, které vytvářejí inflaci a nejistoty, stejně jako změny životního stylu nebo obavy o zdraví lidí. Ve zprávě to uvedl vedoucí statistiky Mezinárodní organizace pro révu a víno (OIV) Giorgio Delgrosso. Podle OIV láhev vína zdražila, spotřebitelé nyní platí přibližně o 30 procent více než v letech 2019 až 2020. Celková spotřeba od té doby klesla o 12 procent.

Český Svaz vinařů už v minulosti informoval, že sklizeň byla loni nižší také v tuzemsku, a to o 12 procent. Na jaře 2024 totiž české a moravské vinaře zasáhly mrazy.

Cla mohou být další bombou

Ve Spojených státech, které jsou největším světovým trhem s vínem, se spotřeba snížila o 5,8 procenta na 33,3 milionu hektolitrů. Delgrosso uvedl, že cla nařízená americkým prezidentem Donaldem Trumpem, i když dočasně pozastavená, by se mohla stát "další bombou" pro vinařský průmysl.

Prodej v Číně zůstává pod úrovní před pandemií covidu-19, a to i přes následné oživení. V Evropě, která se na celosvětovém prodeji podílí téměř polovinou, spotřeba loni klesla o 2,8 procenta. Dokonce i ve Francii, která je jedním z klíčových světových producentů, se loni vypilo o 3,6 procenta méně vína.

Na planetě se navíc již čtvrtý rok v řadě snížila také plocha vinic, i když jen o necelé jedno procento. Důvodem bylo především rušení vinic v hlavních vinařských oblastech na obou polokoulích. Nárůst plochy vinohradů hlásí jenom několik málo zemí.

Západoafrické Pobřeží slonoviny a sousední Ghana produkují 60 procent světové produkce kakaa. Každá z těchto zemí dvakrát ročně stanovuje cenu tohoto produktu pro nadcházející sklizeň, aby svým zemědělcům zajistila stabilní příjem. Naposledy se tak stalo na začátku dubna.

"Rád bych vám jménem prezidenta republiky oznámil, že cena za kilogram dobře fermentovaného, mletého a sušeného kakaa je stanovena na rekordních 2200 franků (více než 84 Kč)," prohlásil ministr zemědělství Pobřeží slonoviny před občany, z nichž mnozí propukli v jásot.

Ghana oproti tomu o pár dní později oznámila, že se její ceny nemění.

Cena kakaa, která desetiletí stoupala, se za posledních 18 měsíců zvýšila zhruba pětkrát a na konci loňského roku se pohybovala na rekordních devíti britských librách (přes 260 Kč) za kilogram.

Příčiny je nutné hledat v rostoucích výrobních nákladech v západní Africe. Předně se prudce snížil objem sklizní, který byl loni v Ghaně poloviční oproti průměru. Podle vědců za to mohou klimatické změny, které ovlivňují vlhkost a teplo potřebné pro růst kakaovníků.

"Nejdřív prší, pak neprší a potom je horko. Vedro spálí kakaové boby a zabíjí rostlinu. Když ale zase pořád jenom prší, boby neuschnou a hnijí," řekl jeden z výrobců čokolády v Pobřeží slonoviny.

Na vině jsou i vlnatky, hmyz způsobující zduření výhonků kakaovníků. Právě kvůli těmto parazitům museli zemědělci pokácet už stovky milionů kakaových stromů. Problémem je také nedostatečná pracovní síla nebo připravovaná směrnice EU, která stanovuje, že každé prodávané kakao musí pocházet z konkrétní farmy. To přinutí velké nadnárodní výrobce investovat do programů udržitelnosti, což zvýší jejich náklady.

Důsledkem proto může být, že výrobci čokolád budou zvyšovat ceny a zároveň snižovat velikost svých výrobků, snižovat podíl kakaa anebo jej nahrazovat jinou alternativou. Mohli by také naučit své zákazníky, aby si připlatili za kvalitnější čokoládu, dodal web.

Čokoládu tvoří zjednodušeně řečeno kakao a cukr, k nimž známé značky přidávají i mléko, palmový olej, emulgátory nebo aromata, jako je vanilka. Z každé tabulky čokolády, která se v Británii prodá za jednu libru (necelých 30 Kč), putuje výrobci obvykle 35 pencí a zemědělci asi 6 pencí. Většina pěstitelů si pak vystačí s přibližně jedním dolarem (22 korun) na den.

Z podobných důvodů jako kakao zdražuje také káva, největší exportérské země se potýkají s klimatickou změnou a navíc po ní vzrostla poptávka. Cena kávy v únoru dosáhla rekordu, nyní sice lehce klesla, i tak je víc než dvojnásobná jak průměr za posledních 10 let.

"I kdyby tam tahle vláda byla znovu, měla by udělat nějakou revizi," tvrdí odborář. Lidé, kteří pracují v hutnictví, jsou například vystavováni extrémním teplotám. "Když máte venku 30 stupňů, tak v té hale je třeba 80." V takových podmínkách člověk vypotí i čtyři litry vody za směnu," upozorňuje Ďurčo.

Kdyby prý bylo na něm, Green Deal by úplně zrušil. Uvědomuje si ale, že je to nereálné, protože automobilový průmysl už investoval obrovské prostředky, aby mohl přejít na výrobu elektroaut. Žádá nicméně revizi a připomíná, že aby některé podniky nemusely zavírat, "dělají de facto za výrobní náklady".

"Inflaci budeme dohánět ještě zhruba dva roky. Evropa by si měla uvědomit, že ty emisní limity jsou moc přísné - že to prostě nejde splnit a některé technologie ještě nejsou. Evropa si musí uvědomit, že Česká republika není Finsko nebo Švédsko, že tam mají úplně jiné podmínky na to, aby měli vítr, aby měli energii z moře. I když tady my v České republice dostavíme jádro, stejně budeme muset používat uhlí nebo plyn," uzavírá.

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?

00:06-6:52 Těší se na možnou výměnu vlády po volbách? Jakou zkušenost má s vyjednáváním se současným vedením země? Mohou být vůbec odbory s vládou za dobře? Co všechno by měla případná nová vláda po té staré napravit?

06:52-12:32 V jakém stavu jsou lidé na konci profesní dráhy ve fyzicky náročném povolání? Proč by se ve prospěch těchto lidí nemohli více zapojit samotní zaměstnavatelé? Dočká se někdy Česko skutečně zodpovědné důchodové reformy?

12:32-15:36 Počítá Ďurčo s tím, že by mohl být Andrej Babiš příštím premiérem? Věří, že za jeho případné vlády by šla vyjednávání lepším směrem?

15:36-23:04 Jak může konkurenceschopnost tuzemských průmyslníků přímo ovlivnit samotný stát? Jakou podporu průmyslu by si představoval? Zrušil by Green Deal? Co říká na kroky Donalda Trumpa? Hrozí zavírání podniků?

23:04-28:21 Kolik pracovních míst je ohroženo? Dalo se na Trumpa podruhé v čele USA nějak připravit? Může to být pro Evropu příležitost? Jak těžké bude přenastavit fungování?

Podívejte se, jak Donald Trump odůvodnil zrušení cel:

Cestující si budou moci nahrát svůj cestovní pas do mobilu a procházet přes pasovou kontrolu jen za pomoci chytrého telefonu a technologií na rozpoznávání obličejů. Napsal to britský zpravodajský server The Times

Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), která je odbornou organizací OSN, podle The Times změní stávající pravidla pro letiště a letecké společnosti zavedením nového "digitálního cestovního průkazu", který umožní během cesty využívat údaje z pasu uložené v mobilech.

Cestující díky změně, která by mohla přijít za dva až tři roky, nebudou před odletem muset provádět on-line check-in. Místo toho si budou při zakoupení letenky moci stáhnout do mobilu "cestovní průkaz", který se bude automaticky aktualizovat, pokud dojde ke změně rezervace.

Bez check-inu budou letecké společnosti upozorněny na úmysl cestujícího letět, když pasažér dorazí na letiště a jeho obličej bude naskenován. V případě cestujících se zavazadly to nastane při samoobslužném odbavení zavazadel. Osoby cestující pouze s příručními zavazadly budou digitálně zkontrolovány u bran před bezpečnostní kontrolou.

V současné době cestující musejí provést check-in on-line nebo na letišti, kde je jim vydána palubní vstupenka s kódem, který následně přikládají k validátorům, mimo jiné u brány před odletem.

"Tyto změny jsou největší za posledních 50 let," uvedla Valérie Vialeová, ředitelka produktového managementu společnosti Amadeus, největší světové společnosti v oblasti cestovních technologií. "Mnoho systémů leteckých společností se nezměnilo více než 50 let, protože vše musí být sladěné v celém odvětví a interoperabilní," dodala.

Nový způsob řešení zpoždění

Realizace plánu bude vyžadovat modernizaci infrastruktury na letištích, která bude vybavena technologií pro rozpoznávání obličejů a schopností přečíst pasové údaje z mobilu. Validátory údajů na letištích budou pouze ověřovat informace - porovnávat obličej se snímkem v pasu, ale nebudou jej uchovávat, aby se zajistila ochrana soukromí.

Změnit by se mohl i způsob řešení zpoždění a přestupů. V rámci vyvíjené technologie by cestující, kteří nestihnou navazující let kvůli zpoždění, které nemohou ovlivnit, mohli automaticky obdržet oznámení s podrobnostmi o novém letu. Jejich cestovní průkaz by se automaticky aktualizoval a mohli by nastoupit na nový let.

Ropa Urals, hlavní ruská exportní komodita, se nedávno propadla na cenu přibližně 50 dolarů za barel, což je nejméně za téměř poslední dva roky. Sama o sobě se na světových burzách neobchoduje jako samostatná položka, na rozdíl od známější ropy Brent či WTI. Avšak její cena se pravidelně stanovuje podle vývoje na trhu a slouží jako důležitý orientační údaj při obchodování s ruskou ropou - obvykle je levnější než Brent, a to kvůli nižší kvalitě a geopolitickému riziku.

Nízká cena ropy může negativně ovlivnit podobu ruského státního rozpočtu na rok 2025. Jeho zhruba třetinu tvoří příjmy z prodeje ropy a také plynu. Při jeho sestavování se počítalo s cenou 69,70 dolaru za barel. Pokud se současné ceny ropy brzy nezvednou, tak podle ekonomických odhadů může rozpočtový výpadek činit až 2,5 procenta z celkových příjmů. Tedy řečí peněz - Rusko by tím mohlo přijít zhruba o bilion rublů (přibližně 250 miliard korun).

Kreml přiznává nejistotu

"Tento ukazatel je pro nás velmi důležitý z hlediska rozpočtových příjmů. Situace je extrémně nestabilní, napjatá a emotivní," přiznal mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Podobně otevřené vyjádření míry ekonomické nejistoty bývá z úst ruského vedení mimořádně vzácné a signalizuje hloubku problému.

Ekonomika Ruské federace se doposud držela, a to zejména kvůli rozsáhlým vládním výdajům - především těm, které směřují na podporu války na Ukrajině. Také ruské banky jsou nuceny poskytovat zvýhodněné úvěry firmám spojeným s válkou. Objem těchto úvěrů dokonce už přesáhl ruské příjmy z ropy a plynu i oficiální rozpočet na obranu.

Státní rezervy rychle ubývají

Vzhledem k faktu, že válka na Ukrajině trvá již čtvrtým rokem, možnosti dalšího financování válečného úsilí začínají být čím dál omezenější. Likvidní část státního investičního fondu, známého jako Národní fond pro blahobyt, klesla od roku 2020 o dvě třetiny. Jak pro Financial Times upozorňuje Benjamin Hilgenstock z Institutu kyjevské ekonomické školy, tyto rezervy nemusí vystačit nijak daleko za konec letoška, pokud bude Kreml nucený krýt jimi rozpočtový deficit.

Podle šéfky ruské centrální banky Elviry Nabiullinové by pokračující globální obchodní války mohly zpomalit světovou ekonomiku a s tím i poptávku po ruském energetickém exportu. Takový vývoj by představoval další ránu pro beztak napjaté ruské finance.

Růst ruského HDP se má podle oficiálních prognóz v roce 2025 pohybovat mezi 1 a 2,5 procenta, což je znatelný pokles oproti přibližně čtyřprocentnímu tempu z předchozích dvou let. Vzhledem k tomu, že většina současného růstu byla tažena státními výdaji, není příliš pravděpodobné, že by jiné sektory dokázaly tento výpadek kompenzovat.

Daně, dluhy a škrty: tři cesty z pasti

Ekonomové se shodují, že bude-li propad cen ropy pokračovat, ruská vláda bude muset sáhnout k některému z opatření. Nabízí se zvýšení daní pro vývozní firmy, další zadlužení či škrty v sociálních výdajích státu. Oleg Kuzmin z Renaissance Capital odhaduje, že případné zvýšení daní pro firmy by bylo první možností, zatímco omezování výdajů zůstává v záloze coby nouzová varianta.

Teoreticky by Kreml mohl navýšit zahraniční dluh. ​V porovnání s mnoha jinými zeměmi je zahraniční dluh Ruska relativně nízký. V roce 2024 činil přibližně 13,4 procenta HDP, což je výrazně méně než u některých vyspělých ekonomik.

Přístup na zahraniční trhy však zůstává prakticky omezený, a to i kvůli nedůvěře investorů. Západní sankce navíc nadále komplikují ruskou finanční situaci. Zmrazeno stále zůstává zhruba 340 miliard dolarů ruských rezerv centrální banky, což Moskvě brání efektivně reagovat na nepříznivý ekonomický vývoj.

"Ekonomika to vydrží," mírní dramatické výklady ekonom Alexander Koljander. Podle něj záleží, jak nízko cena ruské ropy klesne a jak dlouho tam setrvá. Podle něj může Kreml "ropné" výpadky vykrýt z fondu národního blahobytu, byť jeho hodnota klesla, případně může prodat některá aktiva - třeba ty od společnosti Sberbank.

Ruská ekonomika tak sice nestojí před bezprostředním kolapsem, nicméně její schopnost dlouhodobě financovat válku a současně udržet sociální stabilitu bude čím dál více záviset na vnějších okolnostech - a především na vývoji světových cen ropy.

Spotlight moment: Je zde snaha umlčet ten druhý hlas, říká producent filmu, jehož hrdina je z Ruska (celý rozhovor zde)

Elektronické podání: poslední záchrana pro opozdilce

Zatímco papírové daňové přiznání muselo být doručeno na finanční úřad nejpozději do 2. dubna, elektronické podání je možné až do 2. května 2025. Právě tato možnost často zachrání ty, kteří si na povinnost vzpomenou na poslední chvíli.

Elektronické přiznání je nejen rychlejší, ale i praktičtější. Systém vás provede jednotlivými kroky, upozorní na chyby nebo nevyplněná pole a celý proces zvládnete bez návštěvy úřadu. Zatímco při papírovém podání jste museli hlídat otevírací dobu podatelny, elektronicky můžete přiznání odeslat třeba v pyžamu pět minut před půlnocí.

Podat jej můžete například prostřednictvím daňového portálu mojedane.cz, nebo využít online aplikace, která celý proces zjednoduší i pro laika. Pomůže krok za krokem, automaticky doplní potřebné údaje, spočítá daň i slevy a vygeneruje přehledy pro OSSZ a pojišťovny.

Co si připravit, než začnete vyplňovat

I když vás systém celým přiznáním provede, je potřeba mít u sebe všechny potřebné podklady. Připravte si zejména potvrzení o příjmech od zaměstnavatele (pokud jste byli zaměstnaní), přehled příjmů a výdajů (v případě podnikání nebo vedlejší samostatné činnosti), doklady k odpočtům, (například potvrzení o zaplaceném penzijním spoření, hypotéce, úrocích, darech nebo životním pojištění), číslo bankovního účtu, pokud žádáte o vrácení přeplatku, a další relevantní dokumenty.

Jestli si nejste jistí, co vše je možné uplatnit, online formuláře vás většinou navádějí otázkami ve stylu "ano/ne" a doplňují i vysvětlení jednotlivých položek.

Nezapomeňte na povinnosti OSVČ

Pokud podnikáte jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), podáním daňového přiznání vaše povinnosti nekončí. Měsíc navíc máte pro odevzdání dalších dvou formulářů, tzv. přehledů o příjmech a výdajích, jeden pro Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ), druhý pro vaši zdravotní pojišťovnu.

Tyto přehledy se podávají samostatně na dané instituce, každá má svůj vlastní formulář. Podle nich se následně vypočítají doplatky pojistného a také nové výše měsíčních záloh na další rok.

Jak si ještě prodloužit čas

Pokud vám chybí některé podklady, stále můžete pověřit daňového poradce, který za vás přiznání zpracuje. Při podání přiznání přes poradce se lhůta prodlužuje až do 1. července 2025. Stačí se s poradcem domluvit a přiznání s ním podat, finančnímu úřadu už není potřeba nic dopředu oznamovat.

Kdy se platí daň?

Daň je splatná ke dni termínu pro podání daňového přiznání, tedy pokud ho odešlete 30. dubna, daň musíte zaplatit nejpozději do 2. května. U platby převodem rozhoduje datum připsání na účet finančního úřadu.

Podáváte-li přiznání prostřednictvím daňového poradce, lhůta pro podání přiznání a také zaplacení daně se vám automaticky prodlužuje až do 1. července 2025. 

Jestliže podnikáte jako OSVČ, nezapomeňte, že splatnost doplatku na pojistném funguje jinak než u daně. Doplatky pojistného, které z přehledů vyplývají, je nutné uhradit do 8 dnů od podání přehledu. Platí to jak pro sociální, tak pro zdravotní pojištění.

A pokud se s podáním přiznání o pár dní opozdíte, nezoufejte. Zákon umožňuje takzvanou pětidenní bezsankční lhůtu, pokud tedy elektronické přiznání odešlete například 6. nebo 7. května, žádná pokuta za pozdní podání vám nehrozí. Teprve po této lhůtě začne finanční úřad účtovat penále: 0,05 % z vypočtené daně za každý den prodlení, maximálně však 0,5 % z celkové částky daně uvedené v přiznání.

Vznikly v roce 2019 a na letošek si vedení předsevzalo prodat novým čtenářům půl milionu výtisků. Až dosud to celkově bylo 800 tisíc a k tomuto číslu pražská společnost připravuje rozšíření působnosti - zatím na slovenský trh a do českých regionů, kde o ní lidé třeba ještě nevědí. Řídit tuto expanzi, v níž by měly následovat další země, přišel na pozici CEO Martin Němeček. Má zkušenosti třeba z Alzy nebo ze švýcarského pojišťovnictví. V rozhovoru pro týdeník Ekonom také vysvětluje, jak je možné při růstu firmy zachovat principy udržitelného podnikání, na nichž si velmi zakládá. Má jí to pomoci v konkurenci jiných online antikvariátů, z nichž některé dávají ročně do prodeje i více než tři miliony knih.

Opravdu se Reknihy s byznysem, jaký dělají, hodlají zaměřit na růst?

Souvisí to s profesionalizací firmy. Pro start‑upy je typické, že když začínají, nemají čas dělat nějaké procesy a fungovat standardizovaně. Díky tomu nasekají chyby. Spousta věcí se dělala tak, že zákazník neměl zkušenost, jakou bychom chtěli, aby měl. Za první rok, co tu jsem, se nám podařilo hodně zefektivnit provoz. Přesunuli jsme se z menších prostor do moderního skladu, kde naše knihy nezabírají tolik místa a je tam profesionální obsluha i technika, takže je dokážeme rychleji odesílat, je to levnější, není tam odpad. Rozjeli jsme spoustu nových kampaní a kanálů, jak se dostat k zákazníkům, a začali naši misi lépe komunikovat.

Měl jsem za to, že při růstu firmy začnete zvedat počty přeprodaných knih a budete chtít získávat nové zákazníky.

Expanze bude postupná, nebude vypadat tak, že najednou zapneme e‑shop do celé Evropy. Letos počítáme se Slovenskem, kde jsou lidé zvyklí číst knížky v češtině, takže ze začátku nabídneme ty, které už máme. Potenciál vidíme v českých regionech. Mně přijde, že téma udržitelnosti, tak jak se často objevuje v médiích, je do velké míry taková pražská bublina. Sám jsem ze Šumperka a bývám tam velmi často. Vidím, že lidé na to mají jiný názor a nedívají se tak sluníčkově třeba na sdílení kol nebo aut. O nás často nikdy neslyšeli, přitom to jsou pro nás skvělí zákazníci, mají velké knihovny, ty knížky nepotřebují a nevědí, kolik jim tam leží peněz. Tyto zákazníky chceme získat. Naproti tomu pro chystanou expanzi do zahraničí bude nejtěžší prvotní zisk knížek v příslušných jazycích.

Lidé přes vás zpeněží již přečtenou knihu. Kolik dostanou a kolik si necháte vy?

Když se prodá kniha, kterou nám někdo poslal, dáme mu 50 procent. Může je použít na nákup jiných, nebo mu vyplatíme na účet 50 procent minus 19 korun. Ty pro nás hrají roli, protože tím, že každou knihu kontrolujeme ručně, vyfotíme a uskladníme, máme náklady, které by se nám na 50 prostých procentech nerentovaly. Takhle nám něco zůstane. Když jsem do firmy přišel, byla ve ztrátě. Teď už se nám daří tvořit zisk.

Zisk je podstata byznysu. Ale co udržitelnost, nejde spíš proti němu?

Když firma není zisková, není udržitelná, protože někdo do ní musí sypat peníze. K ekonomické udržitelnosti patří ještě sociální, tedy jak fungujeme s lidmi, kteří pro nás pracují, se zákazníky, s komunitou. Součástí naší mise je edukativní činnost. Myslím, že je potřeba lidi naučit, že jejich rozhodnutí mají nějaký dopad - jestli si koupí kafe v řetězci, v místní kavárničce, nebo si ho udělají sami doma. My se snažíme podporovat školy, vesnické knihovny, rozdáváme knihy, které mají nízkou cenu, nebo o ně nikdo nemá zájem. Pomáháme učit lidi nehromadit a že štěstí není v materiálních věcech, ale v tom, jaký mají na jejich život dopad.

Ano, ale fungujete jako e‑shop. Ty mají poměrně značnou spotřebu energií.

Jak se to vezme. Když se bavíme o ziskové udržitelnosti, pak čím míň spotřebujeme zdrojů, tím menší máme náklady. Snažíme se je minimalizovat. Ve skladu zabírají naše knihy méně místa než v prodejně, nedochází tolik k poškození, spotřebujeme tím méně energií. Snažíme se spojovat co nejvíc objednávek dohromady. Začínáme spolupráci s doručovací platformou grid.online propojující kurýry - místo abychom posílali do města další auta, využijeme těch, která tam už jsou. Taxikář má třeba přes poledne volněji a člověk, co rozváží jídlo, má čas ráno a dopoledne, všichni nám mohou vozit knížky. Je lepší využívat třeba i dieselová auta než vyrábět a kupovat nová elektrická, jen abychom jako byli ekologičtí. U nás je ekologická udržitelnost i v tom, že zbytečně neprodukujeme předměty, které pak lidé nepoužívají. A používáme co nejvíc recyklovaných krabic. Máme pilotní projekt - když zákazník donese knížky, partnerské místo je dá do krabice, kterou nám pošle na sklad, a my tutéž krabici naplníme objednávkami, které se v tom partnerském místě vydávají. Nejudržitelnější obal je ten, který nevznikne. Je i nejlevnější, nic nás nestojí. Podobně se místo toho, abychom zakládali novou pobočku a zaměstnávali člověka, který třeba nebude vytížený, radši spojíme s někým, kdo má kapacitu navíc, a my mu pomůžeme být efektivnější.

Máte spočítanou vlastní uhlíkovou stopu?

Na ni by se měli zaměřit hlavně nakladatelé. Vím, že někteří ji měří. Liší se to knížka od knížky, třeba recyklovaný papír uspoří až desetkrát více vody. S tím my nic neuděláme, přeprodáváme už vyrobené knihy. Ale uhlíkovou stopou se zabýváme - u klasické knížky činí průměrně dvě kila CO2. To jsou odhady, záleží i na tom, jestli je vytištěna v Česku - dneska se jich hodně tiskne v Asii a musí se sem transportovat. Člověk by pak řekl, že e‑knihy jsou ekologičtější, ale ve čtečce jsou minerály, těžké kovy, nějak se těží a exportují. Průměrná čtečka vydrží třeba tři až pět let a musel byste na ní přečíst 25 knížek ročně, aby se vám to z hlediska CO2 vyplatilo proti papírové. A nutné jsou k tomu výkonné servery, přes něž se knihy zákazníkům posílají.

Na byznys se valí povinnost ESG a jednou by měla dopadnout i na malé firmy. Setkal jste se s tím v předchozích působištích, což byly o poznání větší společnosti jako Alza.cz? A chystáte se na to i v novém?

Nikdy jsem s tím reportingem nebyl v kontaktu. Velké firmy na to mají oddělení, mohou zaplatit lidi. Ty malé by taková regulace neměla zatěžovat - aby pekař vyplňoval, kolik zabalil housek, nedává smysl. Viděl jsem chystaná pravidla Omnibus (balíček EU ke zjednodušení a snížení regulatorní zátěže pro soukromý sektor - pozn. red.) a myslím, že v Evropské unii si to uvědomují a snaží se menším firmám odlehčit. Můj osobní názor je, že hodně věcí řešíme na vysoké úrovni v Bruselu, přitom by dávalo smysl nechat to na té nejnižší, kde lidé nejlíp vědí, co potřebují, a podle toho se zařídí.

V Reknihách hovoříte také o cirkulární ekonomice. Není ale její podstatou, že nějaký výrobek se rozebere, rozpustí, rozloží a vznikne něco nového? Vím, že máte program, v němž z nepoužitelných knih děláte květináče a podtácky. Ale u vás knihy hlavně obíhají, tak jak to je?

Záleží na tom, kdo má jakou definici cirkulární ekonomiky. Každopádně s ní souvisí anglická zkratka RRRR: refuse, reduce, reuse, recycle. Tedy buď nějaký výrobek odmítnu, nebo jich používám méně, případně používám ty, co už existují, nebo ho recykluju. Podle mě je náš byznys určitě cirkulární model. U zákazníků vidíme, že chtějí, abychom takoví byli. A tak kdybychom teď expandovali bez udržitelnosti, ztrácíme svoji podstatu.

Cenu 29,9 koruny jsme za litr nafty platili naposled před dvěma lety. Teď se k cenovce pod hranicí 30 korun u dieselu díky příznivému vývoji světových cen ropy vrátila jako první plzeňská společnost Tank Ono. Respektive plošně všech jejích 45 čerpaček Ono po celé republice. 

Tank Ono využívá extrémně nízkých marží (a díky tomu i výrazně vysokých prodaných objemů). Tyto pumpy nakupují většinu benzinu a nafty od tuzemských rafinérií společnosti Orlen Unipetrol, která v sobotu nabízela ve velkoobchodu litr nafty odběratelům  po započtení DPH za 29,4 koruny.  

Ono bude mít nejspíš marži větší než rozdílných 50 haléřů. Je pravděpodobné, že díky svým prodejům, srovnatelným s mnohem početnějšími pumpařskými sítěmi typu Orlen, MOL nebo Shell a OMV, využívá množstevní slevy od rafinérií. "Díky větším prodejům můžeme už roky fungovat s marží kolem 70 až 90 haléřů z litru," reagoval už před časem spolumajitel Tank Ono Jiří Ondra.

Benzin nabízí aktuálně tyto pumpy za necelých 32 korun za litr. Průměrné ceny za celé Česko jsou o poznání vyšší - podle kartové společnosti CCS stál v sobotu Natural 95 v průměru 34,6 koruny a nafta 33,6 koruny. 

I tak se v obou případech jedná o pokles ze dne na den o zhruba 20 haléřů, což je v průměrných hodnotách z více než 2 tisíc čerpacích stanic značně nezvykle vysoký pokles. Obvykle se denně průměrná cena mění jen v řádu nižších jednotek haléřů.

Z nejlacinějších pump jsou stanice Ono nejpočetnější sítí, podobnou cenu ale nabízejí leckde také malé soukromé sítě nebo sólo benzinky nezávislých majitelů. Cenový rozptyl oproti průměru je však obrovský. Zejména směrem vzhůru. Třeba na dálnici D1 prodávají nadnárodní pumpařské firmy naftu a benzin za 38 až 39 korun. 

Na zlevňování pozitivně působí příznivý vývoj cen ropy ve světě. A to zejména díky navyšování těžby kartelem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Přispívají k tomu ovšem i obavy z ekonomické recese vlivem nevyzpytatelného počínání amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Jenže pokles cen ropy může skončit a cenovky na stojanech čerpacích stanic mohou už brzy narazit na své dno. "Velkoobchodní cena v uplynulých dnech poklesla. Aktuální ceny pohonných hmot jsou ale podle našeho názoru blízko dna. Skutečně se může stát, že 29,90 koruny bude letošní minimum a pak nastane opětovné zvýšení," vyjádřil se před víkendem ekonom společnosti Finlord Boris Tomčiak.

Majitel firmy, pro niž představují zakázky pro automobilky zhruba 70 procent obratu, tvrdí, že už se nespoléhá jen na automobilový průmysl. Již dlouho aktivity diverzifikuje a chystá expanzi do dalších oborů. "Rádi bychom pronikli také do zbrojního průmyslu. Umíme vyrábět tělesa dělostřeleckých granátů," říká v rozhovoru pro týdeník Ekonom Miroslav Dvořák. Proniknout do zcela nového oboru ale podle něj není jednoduché.

Z loňských výsledků automobilek v Česku se jeví automobilový průmysl v dobré kondici. Jak je na tom ale sektor dodavatelů pro automotive, který není tolik vidět?

Výrobci aut mají oproti nám tu výhodu, že nám v podstatě diktují, co se bude dít. A jestliže nám nedají správné informace o svých plánech, těžko se v tom orientujeme. To je dnes hlavní problém. Nejistota. Žijeme v nejistotě, a to už hodně dlouho.

Automobilový průmysl se rozkolísal už během pandemie covidu. Přetrhaly se dodavatelské řetězce, chyběly čipy…

Když chyběly automobilkám díly, stáli jsme i my. Nevěděli jsme, co po nás automobilky chtějí. A vůbec největší problém je, když to na vás dopadne v poslední chvíli. Když se ze dne na den dozvíte, že dodávka pro automobilku, nasmlouvaná na další týden, nebude potřeba, těžko se s tím něco dělá. Kdybychom tušili o problémech s předstihem, dá se s tím nějak naložit. Propustit část lidí, převelet je na nějaký omezený režim. Ale během covidu to tak nebylo.

Když skončil covid, myslely si firmy, že nejhorší mají za sebou. Ale přišla válka na Ukrajině a energetická krize.

Jsem zastáncem názoru, že každá taková krize, jako byl covid, vás donutí zvýšit produktivitu. Zbavíte se nepotřebných lidí, necháte si ty důležité, kvalifikované, kterých je pořád nedostatek. My jsme dřív měli kolem 800 kmenových zaměstnanců, dnes je jich asi 500. Zbytek doplňujeme podle potřeby z agentur. Když se pak byznys začal vracet k normálu, svým způsobem nám to pomohlo kompenzovat ten tlak, který na nás odběratelé vyvíjeli ohledně cen.

Jak na vás konkrétně dopadl dramatický růst cen energií vzhledem k tomu, že vaše slévárenská výroba je energeticky hodně náročná?

Drahé energie zasáhly všechny, i ty energeticky méně náročné provozy, protože růst cen byl opravdu velký. I my máme kromě vysokoenergetických i méně náročné části výroby, třeba obrábění. Ale když cena energie stoupne z nějakých 40 eur za megawatthodinu na 300 eur, jež jsme platili v průběhu roku 2022, kdy jsme přešli na spotové ceny, je to znát všude. Dnes jsou ceny sice nižší, ale pořád je to kolem 130 eur za megawatthodinu, což je trojnásobek někdejších cen. Je jasné, že to snižuje naši konkurenceschopnost. Stejné problémy mají i další firmy z automobilového průmyslu.

Tak zásadní růst nákladů si jistě vyžaduje zdražení produktů. Jak na to reagují vaši odběratelé?

Jedním z našich velkých odběratelů je jedna švédská automobilka, kam dodáváme naše výrobky napřímo, a jednání nejsou snadná. Ve Švédsku mají jiný energetický mix, hodně elektřiny se vyrábí ve vodních a větrných elektrárnách. Když teče voda a fouká vítr, což tam většinou teče a fouká, pak můžou mít energie podstatně levnější. Na nás se pak dívají s nedůvěrou, jak je možné, že tady platíme tolik, a vyvíjejí velký tlak na naše ceny. Když podraží hliník nebo ocel a my kvůli tomu zvedneme ceny, pro to mají pochopení. Ale u energií to tak není. Před měsícem jsem byl ve Švédsku na jednání a tam nám oznámili, že musíme nabídnout o 18 procent nižší ceny. Řekl jsem jim, dobře, hotovo, tak my jedeme domů. Ve fabrice oznámím, že zastavujeme výrobu a nebudeme vám dodávat. Bude nás to stát spoustu peněz, ale nějak se s tím popereme.

Dohodli jste se nakonec nějak?

Nastal trochu poplach, říkali mi, počkejte, pane Dvořáku, nějak se domluvíme… A nakonec jsme se shodli na třech procentech. Takže drahé energie nás dusí. Je ale otázka, jestli má český stát sílu nebo možnosti to nějak napravit. Já razím takovou kacířskou myšlenku, ať se tedy zestátní ČEZ, ať vláda rozhoduje o cenách a ať si energii, kterou vyvážíme, necháme pro sebe. Ovšem nejsem expert, nevím, jestli je to technicky takhle proveditelné. Ale ještě bych rád zmínil jednu věc, na kterou má tato situace velmi nepříjemné dopady.

Jakou?

Brání nám to investovat. Dřív jsme investovali kolem 100 milionů ročně. Teď je to 10 nebo 20 milionů. Zrovna včera jsem rozhodl o investici za 20 milionů do jedné mašiny. Pro jednoho zákazníka, výrobce tažných zařízení, vyrábíme "koule". Děláme jich asi 150 tisíc kusů a už nám nestačí kapacita. Proto jsem se včera rozhodl, že koupíme nový stroj. Tedy, nový. Nový stojí 30 milionů, my máme šanci pořídit starší z jedné zkrachovalé německé firmy za 20 milionů. Ale to je pořád nic, to prostě nestačí. Potřebovali bychom mnohem více, robotizovat, investovat do nových prvků. Byla klika, že jsme v dobách hojnosti peníze neprojedli a hodně vrátili zpátky do firmy. To nás teď drží, ale příští rok bych už opět potřeboval investovat víc.

Mě třeba velmi uráží, když se o českém průmyslu říká, že je to montovna. To není pravda. Když dostaneme zakázku na výrobek, přijde nám sem nějaký výkres. My podle něj musíme navrhnout technologii lití, protože tu máme různé licí programy. Pak vyvíjíme formu, vyvíjíme jednoúčelový stroj. Prostě musíme také vyvíjet, nic tady nemontujeme. Jasně, není to sofistikované jako vývoj auta, ale není to ani montovna, to je urážlivé slovo.

Pozorujete, že by automobilky nebo odběratelé obecně nahrazovali české firmy jinými, které nemají handicap drahých energií?

Děje se to. Jsem taky šéfem místní hospodářské komory, takže k tomu mám nějaké poznatky. A vidím, že například rakouské firmy si stahují práci z českých podniků domů. Nenechávají to tady, i když jsou to třeba relativně jednoduché montážní práce, nic sofistikovaného. Co se týče sléváren, naše konkurence je levnější třeba v Turecku, i Polsko je levnější. Dokonce se vyplatí některé věci dovážet třeba až z Číny nebo Japonska. Jedna z našich divizí vyrábí formy. Máme celý řetězec - od forem přes slévání, obrábění a v některých případech i montáž. Ale některé díly na formy dovážíme z Číny - vyjde to o 30 procent levněji. Nemám z toho radost, ale je to tak.

Jiný příklad: měli jsme jeden projekt, kdy jsme vyráběli dodávky pro jednu japonskou firmu, která sídlí tady kousek v Písku. Nedávno nás z něj ale vytlačili a předali to do Japonska. I s dovozem to byli schopní udělat levněji. Nebo byli možná pružnější, nevím.

Podle některých expertů je možné, že české firmy sice přijdou o některé zakázky, nové by ale mohly získat díky tomu, že se sem bude přesouvat část výroby z Německa, protože jsou u nás přece jen nižší náklady. Je to reálné?

Může se to stát. Teď jsme třeba v jednom velkém tendru, kde jsme společně s Němci, Francouzi a Číňany. A jsme cenově druzí za Čínou. To znamená, že jsme pořád levnější než Němci nebo Francouzi. Ale Číně nemůžeme konkurovat. Když sem přijde nabídka z Číny, tak víceméně to, co my dáme za materiál, stojí kompletní čínský výrobek.

Pustili jste se i do dodávek pro elektromobily? Už několik let se mluví o tom, že dodavatelé, kteří nepřejdou na elektromobilitu, postupně přijdou o byznys. Zároveň ale prodeje elektromobilů rostou pomaleji, než se čekalo.

Samozřejmě těžko můžeme změnit náš výrobní program. Mám slévárnu, obrábění a výrobu forem. Co se elektromobility týče, chodí nám poptávky na dílce, které jdou do rotorů, statorů, krytů motorů a podobně. A ty poptávky jsou veliké. Jedna z nich obnášela vyrobit půldruhého milionu kusů dílů. Takže my jsme udělali formy, připravili linku za 16 milionů. Jenže pak přišel problém.

Zavolali vám, že je nebudou potřebovat?

Ne, to ne. Ale řekli nám, že se to nebude testovat v prvním kvartálu, ale až ve čtvrtém. A do konce roku máme místo půldruhého milionu kusů dodat jen sedm tisíc. Takže sice máme relativně hodně objednávek pro elektromobilitu, alespoň co se týče slévárny hliníku, ale je to hudba budoucnosti. Mimochodem, k "čisté" mobilitě mám taky hezký příklad, jak paradoxně se k tomu přistupuje.

Čeho se týká?

Jsme jedním ze tří výrobců plnicích CNG stanic v Česku, tedy stavěli jsme je. Jenže výrobci auta na CNG v podstatě úplně zasekli. Přitom emise CO2 mají tato auta o hodně lepší, než mají naftová nebo benzinová. Navíc je to pro řidiče atraktivní i nákladově - ušetříte korunu na ujetém kilometru. Když ročně najedu 30 tisíc kilometrů, je to 30 tisíc korun a to už je zajímavý peníz. No, takže my teď máme 50 firemních aut na CNG, ale až budeme kupovat nová, pořídíme místo nich diesely.

Říkáte, že elektromobilita je stále jen hudbou budoucnosti, nicméně zajímalo by mě, o jak velkou část byznysu byste přišli, kdyby se opravdu přestala vyrábět auta se spalovacími motory?

Spočítali jsme si, že bychom přišli zhruba o polovinu zakázek. Půlku věcí bychom vyškrtali a museli bychom je nahradit projekty, jako je ten, o kterém jsem mluvil, které ale zatím nenaběhly. Zbytek jde jinam, máme štěstí, že jsme výrobu diverzifikovali.

Do jakých sektorů ještě dodáváte vedle automobilového průmyslu?

Kromě toho dodáváme komponenty výrobcům zemědělské techniky, především do Itálie. Tento sektor byl ovšem v minulém roce taky v útlumu a teprve teď se začíná trochu zvedat. Pak do Spojených států vyvážíme součásti pro výrobu golfových vozíků, vyrábíme kompletní brzdovou soustavu. Dělali jsme pro ně taky celou pedálovou soustavu, ale pak přešli na jinou technologii. Vedle toho máme v portfoliu nýtovací pistole, ty taky vyvážíme do Ameriky - od velkých, které se používají v leteckém průmyslu, až po ty malé, které vidíte v obchodech. Ty děláme komplet včetně montáže. No a nově bychom rádi pronikli taky do zbrojního průmyslu.

S čím konkrétně?

Chtěli bychom vyrábět tělesa dělostřeleckých granátů. Umíme je obrobit, připravit, nalakovat… Už jsme všechno vyzkoušeli, máme vzorky a spočítali jsme si, že bychom byli schopni jich vyrobit kolem 100 tisíc ročně.

Už máte nějaké konkrétní odběratele? V Česku jich moc není, v podstatě se nabízí dva, STV Group a Czechoslovak Group.

Jednám s oběma. Hledám všechny možné cesty, jak se do toho byznysu dostat. Proniknout do dekády zaběhnutých dodavatelských řetězců ale není snadné. Uvidíme, jak se to vyvine, myslím si, že výrobcům budou docházet výrobní kapacity. Přitom minimálně pět let bude trvat, než se naplní sklady vyprázdněné kvůli dodávkám na Ukrajinu. To by mohla být příležitost pro nás. A nám by to naplnilo slévárnu, kde teď chybí dodávky do zemědělství, které se zpomalily. Mám na zbrojní průmysl chuť, už jsem na něj měl chuť kdysi. Byla možnost dostat se k výrobě pistolí, ale nakonec z toho sešlo.

Zrovna když se spolu bavíme, oznámil americký prezident Donald Trump, že opravdu splní své pohrůžky a zavede cla na všechny automobily a pravděpodobně i komponenty pro automotive, které nepocházejí ze Spojených států. Bude to 25 procent. Jaké to bude mít dopady na váš byznys?

Je to velká rána, to je jednoznačné. Samozřejmě, tak jako vždycky, se budou automobilky snažit část těchto dodatečných nákladů přenést na nás, dodavatele, budou tlačit, abychom snížili ceny. Zatím se toho moc neví, takže netušíme, jestli se to dotkne i našeho byznysu s dodávkami pro výrobce golfových vozíků. Ale znovu se tím potvrzuje, jak je důležitá diverzifikace. Jak je důležité, že umíme vyrobit komponenty do různých průmyslů, nejen automotive.

"Plnou nádrž za patnáct set korun. Takhle dobrou cenu jsem už dlouho neplatil," radoval se včera v Nýřanech na Plzeňsku u pumpy Ono řidič naftové fabie. Není sám. Tankování dělá peněženkám řidičů den ode dne větší radost. 

Cenu ropy zlevňuje především navyšování těžby kartelem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Přispívají ovšem i obavy z ekonomické recese vlivem nevyzpytatelného počínání amerického prezidenta Donalda Trumpa. Obojí dotlačilo pumpy k dlouho nevídaným nízkým cenám. 

I když jak kde a jak u koho. Litr nafty lze v současné době koupit v rozmezí od necelých 31 do 39 korun. U benzinu platí rozptyl od 33 do 39 korun. Záleží na značce benzinky a lokalitě, vesnice versus dálnice D1. Kartová společnost CCS vyčísluje republikový průměr na necelých 35 korun u benzinu a 34 korun u nafty. To je zhruba o pět korun méně než ve stejném období loni.   

Předpovídat další cenový vývoj je sice nejisté, podobně jako předpovídat počasí, ale na nejbližší dny je pravděpodobné další zlevnění zejména u nafty. Ekonom Boris Tomčiak, který ve společnosti Finlord dlouhodobě analyzuje ceny komodit, naznačuje, že diesel by mohl v nejbližších dnech zlevnit ještě o 80 haléřů v průměru a u nejlevnějších čerpaček dokonce těsně pod hranici 30 korun. 

Jenže tím by pokles cen asi skončil, narazí na své dno. "Cena 29,90 koruny za naftu je možná u nejlevnějších čerpacích stanic už příští týden. Velkoobchodní cena v uplynulých dnech poklesla. Aktuální ceny pohonných hmot jsou ale podle našeho názoru blízko dna. Skutečně se může stát, že 29,90 koruny bude letošní minimum a pak nastane opětovné zvýšení," vyjádřil se Tomčiak pro Aktuálně.cz.

Čerpací stanice hrají prostřednictvím svých marží vlastní cenovou hru, závislou nejen na ropě, ale i na ceně od dodavatelů. A ti zase vycházejí z burzy benzinu a nafty v Rotterdamu. 

Většinou neplatí úměra, že čím pumpa prodává dráž, tím víc si "mastí kapsu".  Nelze říci, že lowcostové pumpy vydělávají méně než čerpačky, které si vlivem vysoké ceny účtují i vysoké marže. Ukázkou může být výše zmíněná síť Tank Ono.

Jejích 45 pump po Česku prodává paliva s chabou marží nejčastěji 70 až 90 haléřů. Naftu mají stanice Ono za 30,90 koruny a benzin za 32,90 koruny. Síť díky frontám tankujících řidičů prodává ročně objemy blížící se u nás největším nadnárodním a několikanásobně početnějším sítím jako Orlen, MOL nebo Shell. A roční zisk Tank Ono se tím pádem také příliš neliší.  

Průměrná marže u tuzemských pump, pokud ji zjednodušeně vyčíslíme jako rozdíl ceny pro řidiče a nákupní ceny od dodavatele, je o dost vyšší než u pump ONO a v posledních dnech roste. Dosahuje u benzinu přes dvě koruny, u nafty 3,50 koruny z jednoho litru. Což jsou sice mírně nadprůměrné hodnoty, ale šest nebo respektive deset procent marže je pořád méně, než kolik si u řady výrobků a potravin účtují třeba obchodní řetězce.   

Lutnickova kariéra je úzce spjata s finančním sektorem. Po absolvování Haverford College v roce 1983 nastoupil do společnosti Cantor Fitzgerald, kde se vypracoval až na pozici generálního ředitele. Jeho vedení bylo poznamenáno technologickými inovacemi a expanzí firmy. Tragédie 11. září 2001, při níž Cantor Fitzgerald přišel o 658 zaměstnanců, včetně Lutnickova bratra, z něj učinila veřejně známou osobnost - díky jeho úsilí o obnovu firmy a podporu rodin obětí.​

Jeho jmenování ministrem obchodu vyvolalo otázky ohledně možných střetů zájmů. Podle deníku The Guardian měl Lutnick "významné obchodní vztahy s Čínou", což vedlo k podezření, že by mohl ovlivňovat obchodní politiku ve prospěch vlastní sféry zájmů. Kromě toho se v minulosti podílel na vedení společnosti Cantor Gaming, která byla vyšetřována kvůli porušování státních a federálních předpisů v oblasti hazardních her.

15 milionů dolarů za politickou funkci

Lutnickova cesta do politických kruhů začala intenzivní podporou Trumpových prezidentských kampaní v letech 2020 i 2024. Loni v srpnu uspořádal ve svém domě v Hamptons významnou fundraisingovou akci, která vynesla 15 milionů dolarů na podporu Trumpovy kampaně. Jeho úsilí o získání finančních prostředků a mobilizaci podpory mezi finančníky mu vyneslo pověst jednoho z klíčových spojenců prezidenta. ​

Po Trumpově znovuzvolení byl Lutnick jmenován spolupředsedou prezidentova týmu, kde hrál zásadní roli při formování personálního obsazení nové administrativy. Jeho jméno bylo často zmiňováno v souvislosti s klíčovými ekonomickými pozicemi, včetně ministra financí. Nakonec byl však nominován na post ministra obchodu, což bylo potvrzeno Senátem v únoru.

iPhony Made in USA a cla pro tučňáky

Lutnickovo politické působení je ovšem také poznamenáno řadou kontroverzních výroků a rozhodnutí. Minulý víkend například prohlásil, že Američané budou brzy vyrábět iPhony na domácí půdě, což vyvolalo pochybnosti nejen mezi odborníky.

Připravovanou produkci iPhonů okomentoval Lutnick slovy:  "Armády milionů a milionů lidí, kteří šroubují malé šroubky, taková věc přijde do Ameriky." Podle něj bude vše také automatizované: "A skvělí Američané a američtí manažeři budou řídit továrny, budou je opravovat a v nich pracovat," uvedl v rozhovoru americký ministr obchodu. 

Odborníci však vyjadřují pochybnosti o realizovatelnosti tohoto plánu. Analytik Daniel Ives z losangeleské finanční společnosti Wedbush Securities odhaduje, že výroba iPhonu v USA by zvýšila jeho cenu až na 3500 dolarů (bezmála 80 tisíc korun), což je výrazný nárůst oproti současné ceně kolem tisíce dolarů. Hlavními faktory jsou vyšší náklady na pracovní sílu a absence potřebné infrastruktury.

Největší rozruch a pobavení nicméně vyvolalo takzvané zdanění tučňáků. O co šlo? Lutnick v pořadu Face the Nation televizní stanice CBS hájil rozhodnutí administrativy Donalda Trumpa uvalit desetiprocentní clo i na odlehlá teritoria, Heardův a McDonaldovy ostrovy v Indickém oceánu. Místa, která jsou neobydlená, pokrytá ledovci a obývaná výhradně tučňáky.

Moderátorka Margaret Brennanová se Lutnicka přímo zeptala, zda takové rozhodnutí není chyba - nebo dokonce produkt umělé inteligence. Ten však trval na tom, že opatření je plně záměrné. Zásadním krokem je podle něj neponechat žádné místo na světě, které by mohlo být zneužito jako celní "tranzitní zóna" - ať už je jakkoli vzdálené nebo neobydlené.

"Nemůžeme dopustit, aby jakákoli část světa sloužila Číně nebo jiným zemím jako průchod," prohlásil. V návaznosti na to zaplavily sociální sítě memy protestujících tučňáků, kteří brojí proti novým celním pořádkům.

"Nevím o nikom, koho by nenaštval"

Podle několika lidí obeznámených s děním v Bílém domě působí Lutnick jako "slon v porcelánu" - je sice přátelský a otevřený, ale zároveň neřízený a výrazně neformální ve stylu komunikace, píše Wall Street Journal. Někteří senátoři, jako například republikán Kevin Cramer ze Severní Dakoty, jej přirovnávají k samotnému prezidentovi Trumpovi - nejen kvůli sdíleným politickým názorům, ale i kvůli podobné exhibiční a výřečné povaze. Tato teatrálnost se však často proměňuje v nejasnosti a chyby.

Během jednoho hovoru se zástupci amerického automobilového průmyslu Lutnick mluvil téměř hodinu o clech a dodavatelských řetězcích, přičemž podle několika přítomných zjevně nerozuměl komplexnosti přeshraniční výroby aut v rámci severoamerické dohody USMCA. Výsledkem byla série zmatených kroků: v jednu chvíli oznámil 25procentní clo na Kanadu a Mexiko, ale jen o dva dny později byla většina obchodu z režimu nových cel opět vyňata. Takový vývoj otřásl trhy - na Wall Street došlo ke krátkodobému výprodeji a i mezi republikány na Capitol Hill zavládla nervozita. 

Podle zpráv z března 2025 někteří Trumpovi spojenci obviňují Lutnicka z ekonomického zmatku způsobeného nejednotnou celní politikou a naznačují, že by mohl být obětním beránkem za případné negativní dopady těchto opatření. Například senátor Ted Cruz varoval před ekonomickými důsledky Trumpovy celní politiky a vyjádřil obavy z možného negativního dopadu na americké farmáře a průmysl. 

"Nevím o nikom, koho by nenaštval," uvedl pro server Politico nejmenovaný zdroj z Bílému domu. Podle něj tráví Lutnick značné množství času v oválné pracovně, kde prosazuje agresivní celní strategii, na kterou vsadil úplně všechno.

Republikánští členové Kongresu také vyjádřili znepokojení nad tím, jak by nové celní tarify mohly negativně ovlivnit důchodce a osoby blížící se důchodovému věku, kteří tvoří významnou část voličské základny strany. Senátoři Thom Tillis a John Kennedy varovali, že volatilita trhu způsobená celními opatřeními by mohla snížit hodnotu penzijních fondů, což by mohlo mít negativní dopad na blížící se volby v roce 2026. 

Tohle Trump nemohl ustát. Špatných zpráv je pořád hodně, varuje amerikanista (celý článek s videem zde)

Současný americký prezident se podle hosta Zuzany Tvarůžkové odklonil od toho, co bylo po desetiletí jeho zemi vlastní. "To znamená snažit se stabilizovat svět pomocí institucí, jako je NATO, podporovat Evropskou unii a snažit se budovat a rozšiřovat společenství hodnot," tvrdí bývalý český diplomat.

Trump se podle Lizce dívá na svět očima realistické školy mezinárodních vztahů. "A ta říká, že vždy rozhoduje národní zájem a každý stát chce být tak mocný, jak jen může být," říká amerikanista. Prizmatem Trumpa tedy ten, kdo není vítěz, je poražený.

"Málokdo ale pochyboval o tom, že vyhlášení obchodní války celému světu nemůže ustát," konstatuje amerikanista. I po odložení většiny cel o 90 dní nervozita na finančních trzích podle Lizce potrvá.

"Těch špatných zpráv je stále mnoho. My jsme si vlastně všichni oddechli a teď oslavujeme, ale budeme samozřejmě 90 dní čekat, co se stane," prohlásil v rozhovoru bývalý diplomat. Trumpovy výroky o tom, že Evropská unie byla založena s primárním cílem okrádat Spojené státy, nicméně podle něho naznačují, že jednání nebudou lehká.

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?

00:06-08:18 Proč je svět s Donaldem Trumpem jako na horské dráze? Proč je velká část politiků jeho kroky tak překvapená? Je v zavádění a následném rušení cel nějaká strategie?

08:18-14:07 Potrvá nervozita na finančních trzích? Může to nakonec poškodit samotné Američany a popularitu Donalda Trumpa v USA? Kde se ve Spojených státech bere sentiment po minulých časech?

14:07-20:07 Stoupá nervozita z vládnutí Trumpa i u Republikánské strany? Je Evropa připravená na pokračující americký izolacionismus? Chybí Evropě někdo, kdo by dokázal s Trumpem tvrdě a na rovinu jednat?

20:07-27:32 Má v něčem Velká Británie oproti Evropské unii výhodnější postavení? Zvládne Kanada Trumpa v Bílém domě? Budeme sledovat souboj supervelmocí - USA vs. Čína?

Váznoucí trh způsobil, že společnost podnikatele Pavla Juříčka loni dosáhla obratu "jen" 6,3 miliardy korun místo plánovaných sedmi miliard. I proto firma hledala, co s tím. Jedním z řešení je právě rozšíření části výroby do továrny v americké Georgii. 

Nejenže takový krok společnosti Brano Group ušetří náklady za dovozní cla, ale zapadá i do snahy staronového prezidenta USA Donalda Trumpa o budování silnější Ameriky, k čemuž mají pomoci třeba i nově přivedení investoři. Postavit továrnu v Americe je podle Juříčka administrativně velmi jednoduché. "Zatímco  Evropa je z pohledu byrokracie naprosto tragická," říká podnikatel a někdejší poslanec za ANO v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Nakolik složité bylo v USA postavit továrnu a začít s přípravou výroby?

Nebylo to složité. Máme tam partnera a administrativně je to velmi jednoduché a mnohem rychlejší než v Evropě. A to platí nejen pro USA, ale třeba i pro Čínu. Evropa je v tomhle šíleně byrokratická, přeregulovaná. Když jsem v Tennessee stavěl fabriku na zkapalněný vodík, tak nám všechny povolovací procesy zabraly osm měsíců. Spočítali jsme si, že v Česku by nám to trvalo 12 let. Jsme v tomhle sto let za opicemi. Podívejte se, jak nejsme schopní postavit dálnice, železnice… I stavební povolení na dům trvá věky. V tom všem je Evropa naprosto tragická. Když si to srovnáte s Čínou, Indií, Amerikou, tak to vypadá, že jsme se tu úplně zbláznili.

Chápu správně, že podle vás povedou Trumpova nová cla k tomu, že investoři se budou snažit přesouvat svou výrobu do USA ještě častěji než dosud? Tak jako to teď dělá třeba vaše firma?

Samozřejmě. To je Trumpův cíl. Clo je jenom nástroj. A snaha o vyrovnání obchodní bilance slouží jako prostředek k tomu, aby se do Ameriky přitáhly firmy. Trumpův problém bude spíš v tom, kde získá potřebný "manpower".

Tedy naznačujete, že bude čelit nedostatku pracovníků? Zvlášť když dalším z Trumpových cílů je vystěhovat ze země co nejvíc nelegálních imigrantů. Přitom bez nich se mnohé americké firmy a farmy neobejdou…

Je to tak. A toto riziko je zvlášť velké s ohledem na fakt, že v Americe je nízká nezaměstnanost. 

Není to však problém, který se týká i jiných států, včetně Česka a dalších evropských zemí?

Bohužel ano. 

Už se nějak v Brano Group projevují cla, která Trump uvalil začátkem dubna ve výši 25 procent na dovoz aut a následně i součástky?

Ono to má určitou setrvačnost, takže zatím na nás ještě nic nedopadlo. Teprve  uvidíme, zda budeme muset přikročit k urychlení přesunu výroby do Georgie, anebo jestli pojedeme podle původního plánu, který ohledně přemisťování výrobních linek máme. 

Jaký máte termín podle původního plánu? 

Spuštění není úplně jednoduché - nejdříve musíte udělat nadvýrobu, linky v Česku rozebrat, poslat do USA, tam je smontovat a zaučit lidi. Proto jsme měli harmonogram do konce letošního roku.

Znamená to, že kvůli přesunu části výroby do USA klesne výroba v Česku, a tedy i třeba počet kmenových zaměstnanců? Nyní jich máte 1660. 

Z hlediska výroby není jednoznačné, že by ta v tuzemsku klesla, protože se nám daří získávat nové a nové zakázky. Budeme to alternovat novými kšefty, uvolní se nám tady ruce. A navíc linky, které postupně přemístíme do zámoří, nevyžadují příliš mnoho pracovníků.

Nehrozí, že pak bude chybět část kapacity u nás?

Problém spočívá v něčem trochu jiném. Jestliže automobilky sníží objem výroby o 10 až 30 procent - což je můj odhad v závislosti na podílu, který vyvážejí - a nedojde-li k dohodám, půjde o vážný problém pro celý automobilový průmysl v Česku. Pokud by došlo k poklesu až o oněch 30 procent, to už by byl opravdu těžký příběh, skoro katastrofa. 

Jak byste tomu čelili ve společnosti Brano Group?

To, co se z Česka přestěhuje do Ameriky, se vynasnažíme nahradit novými projekty. Během letoška a příštího roku nám nabíhají nové, byla by jen otázka času, jak bychom dokázali časově překlenout nejprve snižování počtu pracovníků a později zase nabírání nových lidí. Pořád jich ještě nemáme dostatek, proto využíváme i agenturních zaměstnanců. Případný pokles výroby bychom řešili snižováním právě těch agenturních, nyní jich je zhruba 200. Takže v celé skupině u nás pracuje přibližně 1860 lidí.

Co když Trumpova cla zkomplikují život továrnám v Evropě i nepřímo, zprostředkovaně? Tedy když čínské automobilky ve snaze vyhnout se clu v USA přesměrují odbyt ještě víc do Evropy a tady svými nízkými cenami přitíží svým evropským konkurentům?

To máte pravdu, šlo by o nepřímý vliv. Tím, že by Čína přišla o americký trh - a soudím, že v tom Trump určitě nebude chtít uhnout - bude Peking hledat náhradní trh. Vedle Indonésie, Austrálie, Vietnamu, Thajska, Indie pochopitelně i v Evropě. To je logické. A pro nás další rána. Navíc Čína je v Evropě už etablovaná, a to nejen autoprůmyslem. My jsme si ji sem skrze Green Deal už v podstatě pozvali. Zdejší trh jsme jí dali na zlatém podnosu.  

Sáhl byste k řešení ve stylu "oko za oko, zub za zub"? Tedy navýšit v Evropě cla pro americké zboží? Případně i čínským výrobcům, a to ve snaze odradit je od expanze do Evropy?

Rozhodně ne. Vyvolávat takovouto celní válku, to není cesta. Pokud se nedohodneme s Amerikou, co nám zbývá? Hledat cestu třeba do Indie, kde je lowcost verze všech aut? Či hledat zpátky cestu do Číny, kde ještě třeba Volkswagen stále funguje…

Ostatně vy tam vyrábíte také…

Samozřejmě. Je tam i Tesla a další naši zákazníci. Já bych se snažil hledat spíše moudré cesty než vyvolávat obchodní válku vzájemným zvyšováním cel. My je nemůžeme přeprat. Evropa je mnohem slabší hráč, ať už vůči Americe, nebo k Číně a Indii, které už tvoří větší podíl světového HDP než Evropa. Ta se pomalu stává skanzenem. 

Neměli bychom si v Evropě dát heslo "Europe first"? I třeba za cenu zvýšení cel pro Čínu?

Česko je strašně maličké a my spolu mluvíme o oboru automotive, pro moji firmu je malá už i Evropa. Jsme globální hráč. Ale v Česku máme osm závodů, můžeme dodávat do celé Evropy, máme nový závod v Georgii, dva v Číně…

Výrobu v Georgii ale teprve chystáte. 

Chystáme, ale fabrika tam je hotová. I když se tam odbyt ještě nerozjel, na to nejprve musíme vytvořit dostatečné zásoby na překlenutí doby, během níž tam budeme stěhovat výrobu, a udržovat zákazníky v logistickém komfortu.

Nikdo z ekonomů si teď netroufne s určitostí tvrdit, jak globální celní chaos ovlivní ekonomiky států, odhady se různí a prognózy chybí, protože podobnou situaci svět už dlouho nezažil. Pokud vůbec. Na otázky ohledně současné situace odpovídal v rozhovoru pro Aktuálně.cz ekonom Vít Hradil. Americký prezident ve středu veškerá cla kromě těch čínských na 90 dní pozastavil, rozhovor však vznikl ještě před zveřejněním této zprávy.

Opravdu nám hrozí ekonomická krize?

Do určité míry ano. Pokud by situace s cly zůstala tak, jak to Trump zavedl, tak by to znamenalo zpomalení ekonomiky, zpomalení Ameriky, zpomalení eurozóny. Ale ne na úrovni krize. Spíš na úrovni poklesu desetin procenta HDP. Což je nepříjemné, ale nenazýval bych to krizí. Pokud by ale situace měla eskalovat, jako to hrozí například u Číny, pokud by se přidala s odvetnou reakcí i Evropa, Trump by na svou celní politiku ještě přitlačil a zůstalo by to v takové situaci dlouhodobě, tak pak bychom se mohli dostávat už do velkých krizí. 

Co to znamená?

Třeba něco srovnatelného s roky 2008 a 2009.

Takže nárůst inflace, nezaměstnanosti, krach podniků…?

Samozřejmě. To by bylo se vším. Všechno najednou. 

Jednou z prvních reakcí byl pokles trhů, akcie se citelně propadly, řady investorů, podniků i lidí najednou sledovaly pád svých investic. Bude to trvat déle? Mohou se třeba lidé, kteří investovali do různých fondů či akcií, dostat vlivem tohoto Trumpova chaosu do ztráty? 

Do ztráty se můžete dostat, teprve až když ty akcie prodáváte. Dokud je neprodáte, tak o peníze nepřicházíte…

Ale jenom v aplikaci sledujete čárku, která klesá dolů.

Přesně tak. Ale v tu chvíli jste peníze ještě neztratil. To by se stalo, až když byste to prodal nízko. Obecně - nikdo by neměl čekat, že se situace, jako je tahle, nestane. Jak si jednou koupíte akcie, tak naopak musíte počítat, že se něco takového stane. Proto se doporučuje delší investiční horizont. Hlavní je si nekupovat akcie s tím, že je budu potřebovat za každou cenu příští rok vybrat. Takže pokud lidé dodržují to, že mají v akciích peníze na delší období, tak nyní logicky čekají, neprodávají. Pokud někdo šel na burzu hazardovat, koupil si akcie s vidinou, že je v tomhle roce prodá, tak se to zkrátka nyní ukazuje jako chybná investiční strategie.     

Co když někdo postupoval zodpovědněji, držel akcie třeba deset nebo i více let a nyní přišel moment, kdy je potřebuje k vylepšení při nástupu do důchodu nebo potřebuje opravit dům?

Tak to bych v těchto dnech označil za vyloženou smůlu. Doporučil bych, pokud to nesporně není nezbytně nutné, to znamená pokud ty peníze akutně nepotřebuje třeba na spadlou střechu a podobně, tak aspoň s větší částí výběru počkat. Pokud je dneska opravdu akutně musí všechny vybrat a měl je investované třeba deset let, tak smůla. Nedá se nic dělat. 

Je to dočasný výkyv burz, nebo jejich pokles bude trvat déle?

Kdybych věděl, kdy akcie klesnou nebo kdy vzrostou, tak už bych byl miliardář někde na Maledivách. Trh, což jsou desítky milionů účastníků - vlastníků akcií, si nyní evidentně myslí, že situace je špatná, Já nejsem chytřejší než desítky milionů investorů dohromady, ale nevypadá to v tuto chvíli dobře. 

A kdybyste si zkusil tipnout?

Vidím nyní dva scénáře. Největší je obava, že Trump se pokusí změnit globální obchodní řád a charakter celé americké ekonomiky a postupuje navzdory veškerým doporučením příčetných ekonomů, aby to proboha nedělal takhle, a on to stejně udělá, tak se obávám, že existuje riziko. Riziko, že se z toho americká ekonomika bude vzpamatovávat hodně hodně dlouho.

A stáhne s sebou i okolní svět?

Těžko říci. To už se dostáváme hodně do roviny spekulací. Já si myslím, že Evropa se do toho nenechá tolik zatáhnout. Od nás by byla nejlepší reakce pohrozit nějakou protiakcí a pokusit se mu to vymluvit, případně vyjednat pro nás lepší podmínky. 

Například Trumpovi nabídnout nulové clo na zboží z Ameriky?

Pokud za to nic nedostaneme od Ameriky, tak je nemusíme snižovat. Ve skutečnosti jsou naše cla za zboží oproti těm jejich maličká. Takže je skoro jedno, zda je snížíme, nebo ne, ale hlavně na něj neudeřit s recipročním zavedením dvaceti nebo pětadvaceti procenty. Pokud to zůstane jako nyní a Trump se rozhodl, že kolem sebe postaví dvacetiprocentní nebo ještě větší celní zeď, tak je to jeho problém. Globální ekonomiku to ochladí, ale zbytek světa to nezničí. Svět si najde jiné obchodní cesty, Amerika zůstane trochu odstrčená.   

Jaká je ta druhá varianta?

Ta je už vyloženě hororová. Nastala by tehdy, pokud bychom se všichni opřeli do razantní reakce. Že bychom se do toho zapojili všichni. Evropa by nejen vyhrožovala, ale své hrozby by i naplnila, přijde s většími cly, to samé udělá okolní svět. A začneme se všichni přebíjet těmi cly. To by pak byla krize světového rozměru. 

Nenašel by se i nějaký pozitivní efekt? Že by třeba Čína vlivem vysokých cel pro ně v USA přesunula svůj odbyt jinam, například i do Evropy, a my bychom tady mohli těžit z jejich nízkých cen?

Myslím, že něco takového se může stát. Mělo by to ale i stinnou stránku, protože by se jednalo o levnou konkurenci pro naše domácí výrobce. Pokud by nedokázali s levnými čínskými výrobky držet krok, tak by leckteří zaměstnanci mohli přijít o práci. Potěšující na tom je, že čínské levné produkty se s těmi našimi ve stejných komoditách moc často nepřekrývají. To, co Čína posílá do Ameriky a pak by to mohla přesměrovat do Evropy a současně to vyrábíme i my tady jako přímí konkurenti, tak takových druhů zboží moc není. 

Trumpova celní politika, jakkoliv populární mezi jeho skalní základnou, vyvolává v širší veřejnosti vlnu nevole. Nové průzkumy ukazují, že většina Američanů očekává v důsledku těchto opatření vyšší ceny, a to včetně značného podílu republikánů. Podle šetření agentury YouGov z 2. dubna více než polovina respondentů uvedla, že s celními opatřeními "spíše" nebo "rozhodně" nesouhlasí. Pouze 34 procent z nich je schvaluje.

Právě voliči, kteří stáli za Trumpovým návratem do úřadu, se nyní cítí zrazováni. Mladí voliči, Afroameričané, Latinoameričané i nezávislí jsou skupiny, které zpravidla preferovaly demokraty, ale v roce 2024 udělaly výjimku - a teď vyjadřují obavy, že se jejich ekonomická situace nezlepší, ale naopak zhorší.

Cla jako riziková sázka

Trump během kampaně zdůrazňoval snahu zkrotit inflaci a zlevnit životní náklady. Mnozí voliči, nespokojení s tím, jak si s těmito tématy poradil předchozí demokratický prezident Joe Biden, v něm viděli naději. Nyní se však Trumpova administrativa soustředí zejména na imigrační otázky, reorganizaci federální vlády a zavádění cel.

"Den osvobození" - jak Trump pojmenoval událost, kdy minulou středu avizoval zavedení nových cel - byl pro část (nejen) americké veřejnosti šokem. Více než dvě třetiny amerických respondentů průzkumu YouGov se domnívají, že tato opatření povedou ke zdražení každodenního zboží, včetně 47 procent dotázaných republikánů.

Podle odborníků jde o klasický příklad ekonomického dilematu: sice jde o krok motivovaný ochranou domácí produkce, ale jeho vedlejším efektem jsou vyšší náklady pro spotřebitele.

Voliči z menšin a mladí lidé ztrácejí v Trumpa důvěru

Největší odpor vůči celní politice přichází ze stran demografických skupin, které Trump v roce 2024 překvapivě oslovil. Na 48 procent afroamerických voličů nesouhlasí s jeho opatřeními, u latinskoamerické skupiny dokonce nesouhlasí více než polovina oslovených. A více než 60 procent z nich se zároveň obává, že cla zvýší ceny zboží.

Obdobně skeptičtí jsou mladí lidé do 30 let, kteří sice v menší míře než dříve volili demokraty, ale jejich přeliv k republikánům nebyl ideologický. Šlo spíš o ekonomické obavy, ukázaly průzkumy. Nyní se však ukazuje, že právě tato generace začíná být opět kritická.

Trumpův úspěch mezi nezávislými voliči

Významným faktorem Trumpova volebního úspěchu byl také posun mezi nezávislými voliči. Ti se v roce 2024 rozdělili mezi Trumpa a Harrisovou téměř rovnoměrně, což znamenalo zásadní zisk oproti předchozím volbám. Jenže i zde přichází deziluze: více než polovina těchto voličů se staví proti clům a většina z nich očekává jejich negativní dopad na ceny.

Trumpovi oddaní příznivci z hnutí MAGA zůstávají v otázce cel většinově loajální. Průzkumy ukazují, že jejich míra schvalování prezidentova postupu se od února do dubna téměř nezměnila. Naproti tomu mezi širší skupinou republikánských voličů bez vazby na MAGA klesla důvěra v Trumpovu ekonomickou politiku výrazně.

Datový novinář John Burn-Murdoch z Financial Times upozorňuje, že vzniká "ekonomický rozpor mezi příznivci MAGA a širší republikánskou stranou". Rozpor, který může mít zásadní dopad nejen na další roky Trumpovy vlády, ale i na samotnou podobu americké pravice.