Georgi Gospodinov: Lapidárium
překlad: Ondřej Zajac
ilustrace: malby Valentina Popova
vydal: Literární salon, Praha 2009

„Být úsporný ve slovech – odpovídá přírodě.
Prudký vichr netrvá po celé ráno,
prudký déšť netrvá po celý den.“
Lao-c´

Úspornost, jedna z nejočividnějších charakteristik stylu básnické sbírky bulharského spisovatele – básníka, prozaika a dramatika – Georgiho Gospodinova (1968).
Vznikala v letech 1989-1991, v Bulharsku vyšla roku následujícího, k českým čtenářům se však dostává až o sedmnáct let později. Sbírku letos čerstvě vydalo nakladatelství Literární salon v překladu Ondřeje Zajace, studenta srbské a bulharské filologie FF UK v Praze.

Kdo má rád mlčení, přijde si na své, protože Gospodinov často říká víc tím, co neříká.
Snad už vstupní citát starého čínského filosofa, (který měl podle legendy již při narození bílé vlasy) nebo odkaz na japonskou trojveršovou formu poezie zvanou haiku v názvu jedné z básní připomínají spřízněnost s minimalismem a založením východních přírodních myšlenkových směrů.
Minimalistický Gospodinov je. Lapidární. Tedy jak vysvětluje legenda v závěru sbírky:
lapidární (lat. lapidarius „kamenný“) - o stylu – takový, který má kvalitu nápisů na kameni; lapidární styl – krátký, výrazný a jasný.

Pokud nemáte čas na poezii, na Lapidárium ho máte. Je krátké a nenáročné, stačí mu deset minut v tramvaji.
A pokud máte čas na poezii, nebude vám na Lapidárium stačit. Je plné a obsáhlé, nestačí ho přečíst, chce se převalovat po patře, být posloucháno, vracet se, přeskupovat a kynout.