Vzájemná souvislost stresu a motivace je celkem snadno pochopitelná. Jsou to dva protikladné stavy mysli. Jsme-li ve stavu motivace, máme chuť do práce a do života, jsme v dobrém naladění. Jsme-li naopak ve stresu, nemáme chuť do ničeho a máme jediné přání: kdyby nás tak vysadili na pustém teplém ostrově s dostatkem jídla a pití a dali nám všichni pár dnů pokoj.
Mezi stresem a motivací je důležitý mezičlánek a tím je psychická odolnost. Pokud jsme ve stavu motivace a nechceme spadnout do demotivace anebo ještě hlouběji do stresu, potřebujeme být odolní. Odolnost je něco na způsob deštníku do nepohody.

Co rozumět odolností?
Tím se myslí schopnost úspěšně čelit nepříznivým vnějším i vnitřním vlivům, které se nás snaží vyvést z rovnováhy. Jinak řečeno udržet za všech okolností klid, rozvahu, dobré naladění, optimismus. Nenechat si ničím a nikým vzít úsměv ani z tváře, ani z duše. A nakonec se umět radovat z toho, že jsme to dokázali, že jsme odolní, že se nenecháme kdečím nebo kdekým uvést do stresu či demotivace.
Vnější vlivy, to mohou být fyzické faktory jako je nepřízeň počasí, teplo, zima, špatné či nepříjemné pracovní prostředí. Důležitější jsou většinou sociální faktory, jako je rozčilený šéf, stěžující si zákazník, nepříjemný spolupracovník, konfliktní vztahy v kolektivu. Lidé si svůj stres někdy přinášejí v hlavě z rodiny. Vzrušená výměna názorů s vlastní manželkou dokáže člověka hodně rozrušit.
Vnitřní vlivy – to je třeba špatná nálada, která nás přepadne neznámo z jakých příčin. Strach z něčeho – například z návštěvy zubního lékaře, strach z neúspěchu, věčný pesimismus („Všechno dopadne špatně, jsem prostě neúspěšný smolař.“)

Odolnost je protiváha k motivaci
Pokud pochopíme myšlenku motivace tak, že nás má neustále někdo chválit, vyslovovat uznání, děkovat za dobrou práci, pak se dostaneme do nevyváženého stavu a jsme na cestě k permanentnímu zklamání. Takového šéfa sotva kdy najdeme, aby nás na každém kroku chválil a povzbuzoval. Ani my sami to nedokážeme vůči svým spolupracovníkům. Naproti tomu odolnost dává člověku šanci přežít úspěšně i v motivačně drsném prostředí plném nepříznivých vlivů všeho druhu. Motivačně drsné prostředí – to je vlastně takové normální pracoviště těchto dnů.

Stres – to je jáma na mamuty
Není radno do ní spadnout. Jsme-li odolní, nevyvede nás nic z míry, žádný stresující faktor. Nejsme-li odolní, stačí, když na nás někdo zadupe a už jsme tak říkajíc na prášky.
Pokud nás nikdo nechválí, nepovzbuzuje, máme sklon upadat do stavu zklamání, demotivace a pasivity. V tomto stavu se stáváme zranitelnými a jsme náchylní na bacily stresu. A můžeme padat dál. Prevence takových pádů je psychická odolnost. Ta aktivuje naši vnitřní motivaci, nadhled nad situací a optimismus. A když už do stresu z nějakých příčin přece jen spadneme, odolnost nám pomůže rychle se vyhrabat z „jámy na mamuty“ a být opět na svobodě.
Stav motivace – to je nezávislost a volnost, stav, kdy jsme pány situace. Stres – to je vězení. Jsme-li dost psychicky odolní, najdeme z něj rychlou cestu ven.