Everesta, s.r.o.

Víc hlav a klobouků víc ví

šest klobouků

Mírně upravené úsloví v nadpise napovídá, že se náš medailonek bude týkat Edwarda de Bona. Jméno známého tvůrce teorie nebo spíš metody šesti klobouků zná už dnes hodně lidí. Více než jemu samotnému se budeme věnovat jeho kloboukům.
Jeho přístup se pokusím názorně ukázat. Rozhodl jsem se, že si během psaní tohoto článku budu postupně nasazovat všech šest klobouků a zkusím se tak na pana de Bona a jeho metodu podívat z šesti různých pohledů. Prosím čtenáře, kteří se chtějí dozvědět něco zajímavého, aby se nenechali odradit suchopárem bílého klobouku ani emotivními výlevy žlutého a červeného a aby došli alespoň k černému.

Metoda šesti klobouků totiž spočívá na jednoduchém principu. Aktér si na hlavu nasazuje klobouky různé barvy, přičemž každá barva představuje určitý způsob myšlení. Jakmile si klobouk nasadí, musí se snažit myslet jen tak, jak to odpovídá jeho klobouku.

BÍLÝ KLOBOUK (fakta, čísla, nestrannost, žádné emoce)
Nejprve něco o autorovi metody. Edward de Bono se narodil v roce 1933 na maltě. Získal lékařský diplom na University of Malta. V Oxfordu získal titul MA v oboru psychologie a fyziologie. Dále získal tituly Ph.D, D.Phill., D.Des., LL.D. a je držitelem profesury na čtyřech universitách. V roce 1970 vydal knihu Laterální myšlení: Kreativita krok za krokem. V ní vysvětluje své pojetí rozdílu mezi vertikálním myšlením a laterálním myšlením. Vertikální myšlení představuje duševní operace, které probíhají v obou směrech na přímce mezi pojmy na nižší a vyšší úrovni. Laterální myšlení znamená hledání alternativních způsobů vymezení či interpretace problému. V roce 1985 vydal knihu Six Thinking Hats. V češtině vyšla pod názvem Šest klobouků, aneb Jak myslet a vydalo ji nakladatelství ARGO v roce 1997. Celkem již vydal 82 knih, které byly přeloženy do 41 jazyků.

ŽLUTÝ KLOBOUK (optimismus, nadšení, pozitivní a konstruktivní stránky)
Edward de Bono představil ve svých knihách naprosto úžasnou věc. Tou je právě metoda šesti klobouků. Každý klobouk má svoji barvu a v případě, že si ho nasadíme, řídíme se pak pravidly klobouku a myslíme podle nich. Klobouk je postoj a jakási maska, za kterou se schováváme. Je to parádní kreativní hra.
Hlavním přínosem této metody je, že dokážeme najít spoustu nových pohledů na problém, když se oprostíme od myšlenkových stereotypů a budeme se soustředit na jediný způsob myšlení. Ty ostatní by nás totiž svazovaly, odváděly jinam, nutily nás pochybovat o právě vymyšleném řešení a některé myšlenky by tak byly zadušeny již v zárodku. Nesvazuje nás tak opatrnost ani kritika. A jestli chce teď něco říct černý klobouk, tak má smůlu, škareďák jeden.
Metoda šesti klobouků má široké využití. Lze ji použít např. při výuce, na poradě a skvělé výsledky lze jejím prostřednictvím dosáhnout při vymýšlení nových řešení.

ČERVENÝ KLOBOUK (emoce, pocity, nic není potřeba zdůvodňovat, musíme projevit své nálady, poddat se intuici! Lidi, vylezte ze své skořápky!!!)
Nápad s klobouky je jednoduchý a prostě geniální. Je to možná jen můj pocit, ale mám tušení, že jde o revoluční metodu. Když už jsme u těch pocitů. Mám takový pocit, že červený klobouk byl inspirací pro životní a hlavně teda módní styl přecitlivělých teenagerů - EMO. První emaři se u de Bona určitě inspirovali, ale nakonec si omylem nasadili černý klobouk místo červeného. Červená, černá, slova jsou to podobná a teenageři takové detaily často ignorují. Jsou celkově dost mimo. No, to jsme trochu odbočili, nevadí.
Uff! Doporučuji nenasazovat si červený klobouk hned po žlutém. Ten nával entusiasmu a emocí by jeden nemusel přežít.

ČERNÝ KLOBOUK (kritický pohled, negativismus, pesimismus)
Sundejme si růžové brýle. Ani pan Edward de Bono a jeho metoda nejsou zcela bez poskvrnky. Jistě myslitelem a spisovatelem, ale mnoho lidí ho považuje tak trochu za šarlatána. Na svém myšlení o myšlení si postavil velice výnosný byznys. Prodává knihy a videa, zakládá organizace, pořádá konference, natáčí televizní seriály o myšlení a myslitelích (Sokrates, Platón a Aristoteles jsou podle něj břídilové). Co říct než: „Klobouk dolů!“
S panem de Bono není podle všeho nejjednodušší komunikovat. Své by o tom mohla vyprávět redaktorka britského Guardianu, která hned na začátku rozhovoru s ním zjistila, že její otázky pana de Bona vůbec nezajímají a že bude mluvit převážně on a to o tématech, která zvolil on. Konkrétně o svých úspěších. Netřeba dodávat, že paní redaktorka se už pak ke slovu příliš nedostala. Těžko brát vážně doporučení v oblasti myšlení a komunikace od takového člověka.
Dále je zajímavé např. to, že autorství šesti klobouků je vlastně dosti sporné. Dr. Michael Hewitt-Gleeson, šéf australské organizace the School of Thinking totiž tvrdí, že s metodou šesti myslících klobouků přišla poprvé právě jeho škola už v roce 1983. Přiznává, že de Bono myšlenku zpopularizoval a získal jí kredit, ale to až v roce 1985. Podle jeho slov to Edward de Bono připustil v rámci právnických vyjednávání, ale nikdy tuto skutečnost nepřiznal veřejně.

ZELENÝ KLOBOUK (tvořivost, nové myšlenky, hledání nových podnětů, pozitivní pohled)
Dost už o de Bonovi, vraťme se k metodě šesti klobouků, která je bezesporu zajímavá. Po autorství kolečkových bruslí také nepátráme a s radostí je používáme (každý Čech ostatně ví, že je vynalezl Jára Cimrman). Metoda šesti klobouků spočívá v odpoutání se od navyklých způsobů myšlení a hledání nových úhlů pohledu. Běžně totiž myslíme v mnoha dimenzích a naše mysl se nedokáže soustředit pořádně na jedinou cestu a je rušena těmi ostatními. Když se na chvilku oprostíme od všeho ostatního, možná budeme překvapeni, kolik nových věcí jsme schopni vidět.
Představte si třeba, že řešíte kritickou situaci. Je krize a Váš podnik musí propouštět – čistě hypotetická situace. Na poradě vedení si uděláte brainstorming a použijete metodu šesti klobouků. Kromě toho, že najdete určitě několik alternativních řešení situace, je na tom všem také lákavá ta představa, jak si dobře oblečení šéfové nasazují na střídačku na hlavu barevné papírové čepice.

MODRÝ KLOBOUK (odstup, neutralita, řízení a organizace myšlenek)
Je zřejmé, že dívat se na problém z různých úhlů pohledu může být přínosné a inovativní, ale jak ukazuje i tento článek – vyznat se v tom a složit si ze všech střípků jednotný obraz může být potom trochu obtížné. Je snadné něco rozebrat a analyzovat, ale spojit to vše pak zase dohromady a dát si to do souvislostí, to je teprve umění.
Jak už bylo řečeno, každá barva (bílá, žlutá, červená, černá, zelená a modrá) představuje přesně zaměřený druh uvažování. Důležité je abychom přemýšlení o faktech nebrzdili předčasnou nedůvěrou a okamžitým hledáním negativ a nezničili tak svou schopnost najít nové a někdy odvážné postupy a řešení. Cílem je narušit stereotypy, rozčlenit fakta, zlepšit komunikaci odstraněním ostychu pod maskou klobouku, podpořit kreativitu myšlení a tím vším zefektivnit celý proces myšlení.
Metoda šesti klobouků je doporučována pro práci ve skupině, pro osobní myšlení není příliš vhodná. Jednotlivec je totiž obvykle v některých „barvách“ silnější a jiné jsou naopak v jeho myšlení potlačené a jen těžko se přes to přenese. To mohu potvrdit, protože po absolvování tohoto kloboukového kolečka mám pocit, že jediné, čeho jsem napsáním tohoto článku dosáhl, je rozštěpená osobnost. Nehledě na to, že původním záměrem bylo napsat medailonek významné osobnosti a trochu se to celé zvrhlo.

Michael Hewitt-Gleeson tvrdí, že on vymyslel šest klobouků zde
Edward de Bono tvrdí, že on vymyslel šest klobouků zde
„Rozhovor“ Emmy Brockes a Edwarda de Bonna v the Guardian zde
Česky a (ne)kriticky o metodě šesti klobouků zde

Komentáře

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
Toto je ochrana před spamem. Doplňte prosím výsledek.
3 + 1 =
Solve this simple math problem and enter the result. E.g. for 1+3, enter 4.
By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.