Praha, náměstí Jiřího z Poděbrad
27. 5. 2009
13:00
Za půl hodiny má začínat pokojné setkání s představiteli ČSSD. Už vím, že bez vedoucího strany Jiřího Paroubka. Přináším plato vajec s jasným úmyslem: pozorovat a fotit reakce kolemjdoucích, vzbudit jejich pozornost a bavit se. Pokládám je na schody ke kostelu Nejsvětější srdce páně slovinského architekta Josipa Plečnika (svatokrádež?) a čekám.
Kdo tu všechno byl? Samozřejmě, ti kdo mají v pracovní době čas, v pořadí od nejhojněji zastoupených: Důchodci, novináři, studenti a protestanti, realizační tým ČSSD a bodyguardi, policisté.
Zapamatujte si prosím tohoto muže v brýlých, bude nás provázet celým příběhem. Nejprve na mě zavolal "Di s tim do hajzlu!", což ale vzápětí omlouval: "Promiňte pane fotografe, nechtěl jsem vás urazit, ale fotit mě nemusíte."
Před půl druhou se opravdu nic neděje, takže všichni kameramani i fotografové berou za vděk mnou položeným artefaktem.
Krabičku otevřel nám dobře známý bodyguard, aby se přesvědčil, jestli tam jsou. Byla.
Jenže všechnu srandu ukončuje jeho kumpán, který vajíčka sbalil pod svou ochranku.
U stánku, kde se rozdávají dárky, čekají lidé, kteří jsou na fronty zvyklí.
Reportéři, kteří absolvují se sociální demokracií čtyři setkání denně, jsou sice asi pěkně znudění, ale jdou po sebemenších tahanicích, promiňte mi ten případný výraz, jak slepice po flusu. Jednu řeší i policie. Přitomni jsou dva strážníci, což je tak akorát.
Úderem třinácté třicáté přichází hlouček studentů se šesti vejci, které nabízí velmi bojovně naladěné dámě k použití. Dáma (již jsem viděl stát ve frontě na dárečky několikrát) ovšem vajíčky opovrhuje a s hochy se hádá. A takhle to dopadá. Padá.
Lidí tu není moc, ovšem dav se o něco rozroste příchodem kostýmovaných nosičů transparentů – snad jsou některé nápisy rozpoznatelné z fotek. Vajíčková a slepičí tématika je dobrým zdrojem inspirace.
Také tito oponenti české levicové reprezentace jsou mítinkovými matadory, ten největší je čeká ve tři na Andělu, o tom jistě bude i ve zprávách.
Samotné vystoupení docenta Jiřího Havla a doktora Richarda Falbra mě zklamalo. A to proto, že se oba pustili do konfrontace s přítomnými odpůrci. Pan Havel chvilku zkoušel slibovat, ale v závěru svého projevu už jen hystericky volal, že zvítězí, což pan Falbr jen krátce potvrdil, protože se vajíček nebojí.
13:45 a je konec. Zbývá prostor k několika názorovým výměnám napříč generacemi (proč kolem stojí tolik foťáků a kamer, to je snad jeden z pánů celebritou?), samozřejmě k dorozdání darů trpělivě čekajícím a pak hezky domů do fotelů.
Inu, jdu si tedy pro svá vejce. Ale chlápci v brýlých (o nichž se všude píše, bůhví jaké to nejsou vazby, ale vždyť se podívejte sami) mi je nechtějí vrátit, přestože policisté jsou hned vedle našeho rozhovoru.
Já: „Dobrý den, ta vajíčka jsou moje, vraťte mi je prosím.“
Černobrýl: „My jsme je tady našli.“
Já: „Ano, ale jsou moje, tak mi je prosím dejte.“
Černobrýl: „Nedáme.“
Já: „Jsou vaše?“
Černobrýl: „Tady se válely!“
Já: „Vy jste mě přece musel vidět, jak je tam pokládám.“
Černobrýl: „Já jsem přišel, ty vejce tam už byly, tak jsem je otevřel, abych viděl, jestli tam nějaký jsou. A pak jsem je sebral.“
Já: „Dobře, já vám říkám, že jsou moje, tak proč mi je nevrátíte?“
Černobrýl: „Prostě smůla. Nevotravuj.“
Já: „Ještě jednou. Proč mi je nevrátíte?“
Černobrýl: „To by moh říct každej, že jsou jeho, za chvilku někdo přijde, řekne, že jsou jeho, a co pak?“
Já: „To je dobrý argument.“
Světe div se, i tohle přitáhlo pozornost novinářů, kteří na pány naběhli s foťáky, takže zlodějům nezbylo než utéct. Zeptal jsem se pana strážníka, co on na to.
Policista: „Neměli bychom svévolně nakládat s cizím majetkem, že? Je to přestupek proti majetkovému právu. Ta vejce jsou vaše? Jéžišmarja. No, ale míra společenské nebezpečnosti je dost malá, ne?“
Já: „Jo, já jsem ani nepočítal, že si ta vajíčka odnesu, ale jsem rád, že od vás slyším, že se to nesmí.“
Policista: „Ony vaše úmysly taky nebyly tak úplně čisté, kdyby tady došlo k nějakému výtržnictví, tak máte nápomoc jak vyšitou. Tak oni si teď z toho udělají večeři, no.“
Já: „Děkuji. Nashledanou.“
Vážení pracující, takhle tedy vypadá meeting s voliči ČSSD. Jen jsem za celou dobu nepřišel na to, kde se rozdávalo to pivo.
Komentáře
MEET_ING ČSSD
Sám jsem měl tu dějinnou příležitost náhodné účasti na mítingu ČSSD s panem "padni komu padni", předsedou ING Paroubkem v Děčíně. Byly to nedávné krajské volby a sebou si kromě Brožové a Vítka s jejich plně profesionální kulturní vložkou přivezl takové nešibaly, jako budoucího senátora starostu Rumburku Ing.Sykáčka a řadu dalších krajských kandidátů této podivuhodné strany, která mimochodem následně dokázala (přes neuvěřitelně vysoké množství preferenčních hlasů) zaříznout svého vlastního leadra vyhraných krajských voleb Foldynu, aniž se namáhala voličům jakkoliv to vysvětlit. Nicméně pan ING Paroubek a ING Sykáček , tak jejich volební proslovy provázené pochvalným mručením a výkřiky podnapilých Romů a bojovných důchodců vpodstatě ve svém každém 2minutovém projevu stačili periodicky slíbit vyšší důchody, vyšší podpory v nezaměstnanosti, vyšší rodinné přídavky, vyšší nemocenskou, zrušení zdrav.poplatků a noc dlouhých nožů po uchopení moci na institucích a úřadech. O jediném racionálním státotvroném (krajotvorném) bodu volebního programu přísáhám bůh při mé 30min.přítomnosti nepadlo ani slovo. Pro normálního člověka středního stavu, středního věku, středního zdraví a znalého základních ekonomických pravidel o produktu, a přidané hodnotě,úvěru a úrocích, informovaného o plýtvání ve zdravotnictví a na ČD, o skutečném procentuálním podílu hrubého národního produktu, s kterým lze hýbat mimo mandatorní výdaje, seznámeného s tím, že např. již řadu let si stát půjčuje od České pošty na výplatu lednových důchodů penzistům, znalého míry prožírání sociálního pojistného s absencí obzoru jakékoliv politické refermy důch.pojištění, informovaného o tureckém koučování generálního volebního manažéra Tvrdíka v ČSA, které málem z Ruzyně přivedl na Bubeneč, informovaného o možných sankčních následcích dlouhodobé kampaně proti majitelům domů lžidoktora Křečka,.......zběžného pozorovatele hvězdné kariéry Cata /neuvěřitelný ministr Kavan, který lhal, podváděl, naváděl, chlastal v práci, estébačil a přesto vždy přežil/,..tak tato pomerančová squadra...., hm, panečku , to je fakt jasná konečná. Ovšem, kdo váhá koho volit, tomu moc neporadím...sám prostě nevím. Např. při vzniku Unie svobody jsem jako jediné politické straně poněkud připitoměle podlehl jejímu šarmu ideálů (Normální je nelhat,Nejsme jako oni, atd..) . Její finále s předsedou a ministrem panem Němcem, no to byla ovšem natolik tragikomická deziluze, že patrně navždy změnila můj náhled na možnost existence normální liberální strany. Nicméně jak to chodí u červených a oranžových nevím, jenom doporučuji normálnímu produktivnímu jedinci navštívit jejich MEET ING (maso, pivo,šactvo a fotky vejce zdarma) s jejich sociálními inženýry a bude mu jasné, KOHO NEVOLIT. Nejsem žádný asociál a o nutné solidaritě jsem přesvědčen. Ovšem vyžírky krmit nechci, a to jak ty za volantem, tak i ty ukňourané, co jen všechny své produktivní roky prosedí s cimbálem na vlečňáku.
Mimochodem je pravda, že pražákům znalým býv.poměrům na magistrátu není neznáma vejcova přezdívka Jirka Kapsa? Vážení tahle parta, to jsou normální šmejdi a jdou nám po šrajtofli. Tak si protřete oči.
Poslat nový komentář